Věk je jen číslo, s tím bude většina jistě souhlasit. Nezáleží na tom, kolik je nám let, ale jak se nyní člověk cítí, zda má ještě dost energie na dobrodružství, na studium, na zdolání Mount Blancu, na cestování, na plavbu kolem světa nebo na kurz pilotování letadla pro pokročilé. Někdo může namítat, že tohle všechno se dá hravě stihnout ve třiceti, ovšem pro mnohé tímto život začíná právě ve čtyřiceti. Adolescenti a mladí lidé mohou považovat tento věk za „stáří“.

Dotyčné jedince to ovšem nikterak neuráží, ale spíše rozesměje. Stáří se přece týká těch narozených ještě o několik let dříve! Každopádně se dá populace rozdělit do dvou hlavních skupin, na ty, kteří ve 40 začínají žít a na ty, jež zasáhla krize středního věku.

Jejda, první vrásky

Ve 40 většinou zpozorní ženy, které čistě náhodou objeví své první vrásky a zkoumají, jak se jich co nejlépe zbavit, vyskytují se dokonce i první šedivé vlasy, které ovšem dovedou potrápit i mužskou část populace. Je to ale také období, které může náhle způsobit bouři emocí. Člověk si najednou uvědomí, že má zhruba polovinu života za sebou a mládí je v podstatě pryč. Každopádně to neznamená konec světa a i v tomhle věku se dají dělat věci, které budou jako vzpomínky plnit listy papíru v diáři.

Jak už bylo řečeno, první, kdo se na toto číslo koukne přes prsty, jsou ženy. Počítají si vrásky na čele, drží drastické diety, protože s přibývajícím věkem přeci jen kila rostu, sotva se na jídlo jen podívají, mají zkreslenou představu o tom, že menopauza musí přijít každým dnem a nechtějí si připustit, že již po čtyřicítce se mohou stát babičkou. Tak tomu možná bylo, ale současné čtyřicátnice vpadají poněkud jinak než před několika desítkami let. Žena v tomhle věku je nyní velmi žádaná, a to nejen jako kvalitní manželka. Tahle žena má zkušenosti a praxi a je žádaná i společensky. Vypadá skvěle, možná lépe než ve dvaceti, ví, co chce, má cíl, je skvělou matkou, ženou i milenkou a bez ohledu na to, zda je tato žena vdaná nebo ne, v tomto období dochází k přehodnocení života a akceptování věku i některých věcí, které už vrátit nelze.

Mám čas pro sebe

Ano, teď by se dalo říci, že člověk v tomto věku začíná žít. Nemusí vyzvedávat dítě ze školky a letět do supermarketu pro něco k večeři, nemusí žehlit synovy průšvihy ve škole nebo se švagrovou řešit to, kdo si letos vezme rodiče ke štědrovečernímu stolu. Ve 40 si člověk najednou uvědomí, jak chutná život a užívá si ho plnými doušky. Může v podstatě cokoliv a nemusí se ani tak ohlížet na ostatní, natož aby potřeboval svolení od svých vlastních dětí, zda může jít s kamarádkami na sklenku vína nebo za 80 dní obletět svět.

Obávaná krize středního věku

Bohužel ne všichni čtyřicátníci se k tomu staví čelem. Mnozí tento fakt totiž neunesou a stávají se zarputilejší, uzavřenější a život pro ně představuje spíše hrozbu dalších vrásek a čekání na důchod. Jiní se snaží vše zamaskovat tento fakt úletem do náruče jiného partnera, kterým si chtějí dokázat, že na to stále ještě mají a že je prakticky nic nerozhodí.

Krize středního věku je ale také často doprovázena negativními emocemi, tedy úzkostí, depresemi, myšlenkami na smrt, kritického hodnocení vlastního života a dokonce i pocitem beznaděje. Tady je situace velmi vážná a takový člověk by měl s jistotou vyhledat odbornou pomoc. Po čtyřicítce život určitě nekončí, tak hlavu vzhůru.

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.