Žalovat, pomlouvat a závidět se nemá. Učíme to děti od prvních dní. Je to ale skutečně tak? Možná bychom se měli tomu všemu podívat na zoubek o něco detailněji. Konstruktivní závist je totiž něco, co může člověka doprovodit ke štěstí a úspěchu.

Jako ti druzí

Závist. Destruktivní emoce a jeden ze sedmi hříchů. Tak se na tento poklesek dívají skoro všichni. Jako na něco špatného, temného, nedůstojného. Původní podoba závisti taková doopravdy je. Člověka totiž svírá nezměrná touha po tom, co vlastní ten druhý. A je schopen dosáhnout stejných met i s pomocí nekalých praktik. I malé děti ji vnímají a umí dát jasně najevo, po čem lační a co si z celého srdce přejí a závidí kamarádům ze školky. Naučit malé rošťáky konstruktivní závisti je téměř nemožné. Měli by pocit, že jim mažete med kolem pusy a snažíte se je uchlácholit, aby přestali vyvádět a tropit scény. Pro obšírnější pohled na závist je zapotřebí mnohem více zkušeností a životních kroků.

Závidět je snadné. Stačí pár minut na sociálních sítích, kde mají všichni mustr na dokonalost, životy v pozlátku, hodné děti, bohatý manžel, upravené nehty a štíhlý pas, dovolené v exotice a práce pro radost. Pár vlaštovek tam sice sdílí realitu všedních dní, ale upřímně – kdo je sleduje? Ví se, že existují, ale pozornost se k nim neupíná. A tak nepokrytě závidíte. Jste naštvaní na sebe, na partnera, na všechna svá rozhodnutí.

Závidíme všichni. Je to přirozené. Nemusí jít ale nutně o hmotné statky, jako jsou majetky nebo peníze pod polštářem. Někdo by rád další dítě, další úspěch ve stepu, plynulou angličtinu nebo časy, kdy byli rodiče ještě naživu. Každý má něco, co je pro něj nedosažitelné a u druhých, kteří si často ani neuvědomují, co mají, se neumí soustředit na nic jiného. A tak se může snadno stát, že závist ovládne váš život. Podíváte se doleva a zatoužíte, otočíte se doprava a znovu. Je to všude. Jiné emoce nemají prostor.

Změna směru

Závist ale nemusí být jen negativní. Na druhou stranu, ne zdaleka každý člověk je schopný provést hlubokou sondu do vlastního nitra a upřímně si říct, co za touto, pro mnohé nehezkou vlastností, ve skutečnosti stojí. Možná jde o nenaplněné touhy, nízké sebevědomí nebo nedostatek odvahy ke změně. A tak místo toho, abyste se vydali za svými sny, stojíte v koutě a závidíte. Možná si někde v sobě připadáte trapně. Možná se stydíte. Možná jste zklamaní.

Problém je v tom, že čím větší je socializace člověka, tím silnější je tlak na závist. Neustále se totiž prodlužuje zástup faktorů, které jsou na hony vzdálené skutečnému životu. A tak přichází na řadu nevrlost, zapšklost a cynismus. Pravda je taková, že s tím, jak postupuje doba a technologie, možností k propuknutí závistí přibývá téměř geometrickou řadou. S nadsázkou by se dalo říct, že lidé, kteří mohli házet očkem leda tak po novém vydání Slezských písní nebo nové jupce k muzice, měli život možná materiálně prostší, ale šťastnější.

Definujte své touhy

Jakmile ale definujete svoje touhy, můžete se snáz oprostit od závisti a „jednoduše“ se vydat na cestu, která vás dovede k cíli. Začnete běhat a po pár měsících se budete pyšnit vosím pasem. Dětem přestanete vyhrožovat vařečkou, ale uplatníte na ně o něco vlídnější výchovné metody. Zbavíte se závislosti na gumových medvídcích a za rok překvapíte rodinu díky ušetřeným penězům výletem za hranice. A pak už nebudete závidět. Protože sami jste právě protnuli cílovou pásku a jste v pevném sevření sebelásky.

Není nutné zbavit se závisti. Ale využijte ji jako osobní kompas, abyste mohli jasně definovat, co od života chcete. Není to bez bolesti a nepohodlí, ale výsledek stojí za to.

 

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.