Na začátku nového vztahu jsme přeplněni optimismem, vznášíme se na křídlech zamilovanosti a věříme, že tentokrát už to bude ten pravý nebo ta pravá. Netrvá dlouho a přijde první rozčarování, ztrácíme iluze a začínáme vidět chyby. Najednou nevíme, co si počít. Uniká nám podstata a neuvědomujeme si, že můžeme stejné pocity jako při seznámení zažívat v tomtéž vztahu i po několika letech.

Iluze a představy

Na začátku vztahu je snadné ke všemu přistupovat s láskou a otevřeným srdcem. Prostor mezi partnery je jako čistá vodní hladina, kterou dosud nic nezčeřilo. Jsme schopni bezpodmínečné lásky a vnímáme, že i ten druhý je k nám otevřený.

Ve chvíli, kdy přijde první nedorozumění, můžeme se snadno uzavřít a nabýt dojmu, že ztrácíme iluze, často máme pocit, že se partner změnil. To může být způsobeno tím, že se sami uzavíráme, začínáme sami vyzařovat méně lásky a začínáme vidět chyby, které najednou nejsme schopni přijímat. Můžeme mít pocit, že to, kvůli čemu jsme se do partnera zamilovali, se někam vytratilo.

Nejprve se zamysleme, odkud pocházely představy, které jsme o partnerovi měli? Z nás samotných. To my sami jsme si vytvořili na začátku vztahu určité představy a ve chvíli, kdy jsme sami sebe prokoukli, vytvořili jsme si další. Tímto způsobem postupně přestáváme vidět druhého takového, jaký je.

Děláme to nejlepší, co umíme

Stejně jako my, jako naši rodiče, i náš partner dělá to nejlepší, co umí. Dává nám jen tolik lásky, kolik sám může a kolik mu dovolíme. Stejně tak i my mu dáváme pouze tolik lásky, kolik jsme schopni.

Pocit bolesti a křivdy

V některých momentech můžeme prožívat pocity, že nám partner ublížil, cítíme bolest a prožíváme pocit křivdy či zrady. V tomto momentě je důležité si uvědomit, jakým způsobem jsme v dětství vnímali své rodiče a co od partnera podvědomě čekáme. I když nás rodiče milovali, přes nejlepší snahu mnohdy vznikla traumata a my jsme se opakovaně dostávali do situace, kdy jsme měli pocit, že nám rodiče ublížili.

V dospělosti je pro nás tedy mnohem snadnější uvěřit tomu, že nám partner ublížil, než připustit, že se jednalo skutečně o nedorozumění a předpokládat, že k nám přistupuje s láskou. Další rovina toho je, že nám partner ochotně přehrává situace z dětství a zrcadlí nám energie rodičů, na základě kterých jsme si ho sami přitáhli.

Vytváříme si další představy a sami přestáváme být schopni cítit se s partnerem stejně, jako když jsme ho poznali. Vše je to však jen iluze. Ten člověk, do kterého jsme se zamilovali, tu stále je.

Vědomý přístup jako řešení

Teď se nabízí otázka – jak z toho ven?

Vyházejte ze sebe veškeré iluze a představy, které jste si o partnerovi sami udělali. Nalaďte se do svého vlastního nitra, na své „já“, a sami si odpovězte, zda k partnerovi stále cítíte to stejné jako na začátku. Pokud si odpovíte ano, vše ostatní se už samo rozpustí, jen tomu dejte čas.

Článek vychází z mých vlastních poznatků a zkušeností.