Každé dítě se vyvíjí svým vlastním tempem. Ví, kdy je připravené osvojit si další z mnoha dovedností. U plenek nebo spaní ve společné posteli bývají rodiče smířliví, ale tříletý synek, který ze sebe pod nátlakem vypotí “mámo, táto a bebí”, je spíš pro ostudu.

Přiměřené tempo

První slovo ze sebe děti vyloudí mezi devátým a osmnáctým měsícem. Většinou je to to, které slyší nejčastěji. Neděste se, když nechá stranou označení pro rodiče a bude dokola opakovat “pápá” nebo “dudu”. Těšte se z pokroku a využijte situace, abyste jeho zájem o něco nového konstruktivně rozvinuli. Na druhou stranu je třeba mít na paměti, že pro dítě je to ohromný posun dopředu a neprobádané území zároveň, nesmíte ho vyplašit a zahnat do kouta úpornou snahou a zbytečnou vůlí vykřesat z něj v krátkém čase maximum.

Rodič Komentátor

V prostředí, kde je slyšet spadnout špendlík na zem, může dítě řečové schopnosti rozvinout jen těžko. Nevnímá intonaci ani artikulaci, nespojuje si je s gesty a situacemi. Čím více budete s dítětem komunikovat a zapojovat ho do hovoru, tím nutkavější potřebu přihodit svůj názor do diskuze bude mít. Nemusíte mít vyřídilku jako sportovní komentátor Jaromír Bosák, stačí se držet jednoduchých pravidel a vtáhnout dítě do centra dění.

  • K věci a na úrovni
    • Od rána do večera mluvte a komentujte vše, co se kolem vás šustne. Probírejte pocity, dění doma i venku, vytvářejte plány, popisujte jednotlivé předměty a činnosti. Pomocí slov přibližte dítěti svět, který důvěrně zná. Nemusíte se snižovat a šišlat nebo se pitvořit. Vyjadřujte se bez “příkras”, dávejte si pozor na správnou výslovnost a artikulaci, opakujte gesta i reakce. Děti se učí pozorováním a nápodobou, předložte mu tedy to, co se má naučit.
  • Pochvala a políček
    • Každou chvilku dejte dítěti prostor, aby v sobě všechny podněty vstřebalo. Jakmile přijde s něčím novým, pochvalte ho. Pokud je jeho interpretace chybná (od výslovnosti po tvar), nekárejte ho, ale v dalším hovoru používejte slovo ve správné formě tak, aby mělo možnost ho lépe odposlouchat.
  • Zařaďte zpátečku
    • Líbí se vám, když za vás někdo dokončuje věty? Ne. Nedělejte to ani svým dětem. Pokud nenachází slova nebo potřebují více času, nechte to tak. Proč by měly vyvíjet snahu, když za ně všechno dopovíte? Většina dětí zoufale touží po tom, aby mohla promluvit, ale spousta rodičů jim ani nedá možnost.

Na maličkostech záleží

Nepropadejte panice, když se všechny vaše snahy nepromění okamžitě v realitu. Setrvejte ve svém úsilí a bez zbytečného nátlaku na dítě působte pomocí drobností, které mu utkví v hlavě a snáz ho dovedou k cíli.

  • Opakujte jednotlivá slova nebo fráze
    • Jedině tak si je dítě osvojí, ze začátku bude vše říkat dvakrát – například “prosím, prosím” – ale jakmile získá jistotu, samo pochopí
  • Ze slov věty
    • Dítě: “Táta boty.” Rodič: “Ano, to jsou tátovy boty.”
  • Ukazujte a ujišťujte
    • Zaměřte se na jednu věc – strom, dům, zvíře – a popisujte
  • Každý den přihoďte nové slovo
    • Měňte oblast zájmu – zvířata, příroda, počasí, jídlo, vybavení, oblečení, pohádky, činnosti během dne, rodina
  • Balíček dovedností
    • Řeč není v životě dítěte sama, ale zdárně jí sekundují motorické schopnosti a míra socializace, rozvíjejte všechny oblasti

Bez náhražek, prosím

Existuje celá řada toxických metod, které se na první pohled tváří nápomocně, ale opak je pravdou. Sledování televize se dá v omezené míře prominout, ale znakování, které je mezi rodiči stále hojně využívané, má na rozvoj řeči fatální dopady. Pro děti je snazší naučit se jednoduché gesto, aby vyjádřilo svoje potřeby nebo přání, a tak se rodiče dmou pýchou, jak obratně spolu komunikují. Bohužel je pak čekají dlouhé měsíce bez progrese, kdy se děti snaží překonat lenost a pohodlí a přechází od posunků k jednoduchým slůvkům s velkou nelibostí. Ty, které vyrostly na znakování, se rozmlouvají mezi posledními a často jsou pacienty u logopeda.

Problematikou se dlouhodobě zabývám a při tvorbě článku jsem čerpala ze svých znalostí, zkušeností a veřejně dostupných odborných zdrojů.