Rozmazlené dítě. A co dál? 

O výchově jsme psali nedávno. Jistě, vztah rodičů a dětí je téma, o kterém by se dalo mluvit snad každý den. A vždy se dají najít nové úhly pohledu, trendy výchovy se neustále mění a my se jen zoufale snažíme o tu nejlepší cestu, kterou dovedeme právě toho našeho potomka ke zdravé dospělosti.

Každý rodič se obvykle snaží udělat pro své děti možné i nemožné, chce, aby jeho děti byly šťastné a spokojené. V mnoha směrech vlastně chce svému dítěti dopřát to, co jemu v dětství chybělo nebo si myslí, že by bylo přínosem pro jeho další kroky do života. Výchova dětí není zrovna jednoduchý úkol pro rodiče, ale každý se snaží tuto úlohu zvládnout tak, jak si myslí, že by to bylo nejlepší.

Zrození a cesta

Narození dítěte je nejkrásnější událost v rodině pro všechny její členy. Malý tvoreček dokáže obrátit  rodičům život na ruby a postupem času si samotní rodiče musejí zvyknout i na to, že mají před sebou také další důležitou úlohu, úlohu učitele nebo dnes bychom spíš řekli, kouče. Dítě člověk učí nejen mluvit a chodit, ale zároveň jej vychovává, aby se jednou ve světě neztratilo. Ovšem důležitější je spíše pozitivní příklad, který rodiče dávají. Dítě totiž bude jednat a chovat se podle toho, jak jednali jeho rodiče a jak se chovali a chovají.

Objeví-li rodič na dítěti nějaké chyby, měl by se nejdříve zeptat sám sebe, zda se nechová stejně. Dítě totiž ve většině případů kopíruje chování svých rodičů a vnímá to jako běžnou záležitost. Dospělí by měli mít na paměti, že dítě by mělo mít dětství a mělo by to být takové, jaké chce žít. Je to živý tvor, individualita, osobnost, která se již narodila s určitou dávkou temperamentu a vlastností. Dělat z něj něco, čím není a nikdy být nemůže, je chyba. Pokud je dítko živé, cholerické a velmi energické, jen těžko z něj rodiče udělají tichého melancholika.

Výchova dítěte je náročná a zábavná zároveň

Ano, vychovat dítě není nikterak jednoduché. Ovšem na druhou stranu si člověk může říct, že je to mnohdy velká legrace a smích je lék na všechny neduhy. Učit dítě mluvit nebo chodit s sebou přináší dokonale humorné chvilky, které se vryjí do paměti rodičů na celý život. Děti doslova jako houba absorbují vše, co jim rodiče předkládají, částečně si osvojují optimismus i pesimismus, ale se vším se nakonec musejí poprat samy.

Dnes se ale často děti vychovávají tak nějak jinak. Dítka jsou přecitlivělá a rodiče věnují jejich péči až příliš, což ve finále může být důvodem k jejich rozmazlenému chování. A po věky udržovaná úcta ke starším jde také tak nějak stranou. Přesto všechno se chce každý stát ideálním a milujícím rodičem.

Jak vypadá rozmazlené dítě

Už jejich chování vůči rodičům je jiné. Rozmazlené děti manipulují s mámou i tátou, mají hlasité záchvaty vzteku, emocionálně požadují to, co chtějí, a to teď hned. Například koupit danou hračku v obchodě. Se slzami a křikem, zkrátka se scénou jako z Národního divadla. Takovou bouřku na veřejnosti pak jednotliví rodiče nesou každý po svém. Jedni velmi těžce, s nervy na uzdě a brunátným obličejem, který připomíná doutnající sopku, druzí se takových situací spíše zříkají a je jim to nepříjemné a trapné. A ti poslední mají tendenci své dítko za takovou scénu omlouvat a milým hlasem žádají o to, aby se takové věci v budoucnu už neděly. Protože trestat děti je téměř trestné.

Co s tím?

Tak co je vlastně správně? Jak z takové situace ven? Známky rozmazlených dětí jsou různé a mimo jiné souvisí i s věkem dítěte. Každopádně takovou scénu ztropí dítě ve třech letech, v osmi a dokonce i v jedenácti. Vydupat si cokoliv, emocionální záchvaty na veřejnosti, to rozmazlené dítě umí dokonale.

Rada zní jednoduše, neustoupit! Ani o píď! Dítě nemůže mít pocit nadvlády. Musí vědět, kde jsou hranice a co si může dovolit. Slzy ani křik nejsou prostředky na odzbrojování, ovšem je pravdou, že mnozí rodiče se právě těmito zbraněmi nechají zmanipulovat jen proto, aby měli klid. A chybu by v prvé řadě měli hledat sami u sebe, neboť to jsou oni, kdo svým dětem povolí více, než je zdrávo.

A pokud tomu tak není, věřte, že by se takové flegmatické mávnutí rukou nad chováním svých dětí nemuselo vyplatit.

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.