Téma vlastního prostoru a upínání se na partnera pro nás může mít různé podoby. Skrze vztah se hledáme, učíme se vnímat a rozlišit prostor, který v něm vyplňujeme a učíme se, kde jsou naše hranice. Poznáváme vlastní integritu a společný prostor i to, co do něj vnášíme a jak jdeme daleko.

Ráda bych se s vámi podělila o své zkušenosti.

Vlastní prostor ve vztahu

Z počátku vstupujeme do vztahu jako samostatná a kompletní bytost, toužící po hlubším propojení, která cítí, že chce jít za své hranice a sdílet se hlouběji s druhou bytostí. Máme jasně vymezený vlastní prostor, ve kterém se v sobě dobře cítíme, pohybujeme, který má své komfortní zóny a oblasti, ve kterých z nich vystupujeme, když to situace vyžaduje.

Hlubší propojení s partnerem tento náš prostor zdánlivě naruší. Vzájemně se prolneme a postupně se začínají smazávat rozdíly mezi tím, co je stále naše a co v rámci sebe vnímáme a přejímáme z partnera a tím, co už naše není. Vnímáme se jinak, přestáváme cítit vlastní hranice, snažíme se vytyčit vlastní prostor, najít vlastní integritu, a zároveň se neuzavírat. Najít v sobě tu konkrétní hranici, vůči čemu se ještě vymezit a co naopak s otevřeností přijmout.

Vlastní integrita

Někdy se může zdát být obtížné najít tu tenkou hranici mezi tím, vůči čemu je potřeba se skutečně vymezit, například pokud bychom mluvili o tom, jak s námi partner jedná. Najít lidskou hranici mezi tím, čím narušuje naši integritu a tím, co je pouze projevem, který po něm podvědomě požadujeme, může být někdy náročné. Důležité je uvědomit si, že partner nám dá pouze to, co mu sami dovolíme a může vůči nám projevit jen to, co po něm žádá naše vnitřní nastavení.

Takže pokud se v něčem necítím dobře já sama za sebe, ne ze svých bloků, je v pořádku se vůči tomu otevřeně vymezit, v klidu a bez emocí, ale zároveň je potřeba podívat se do sebe, čím jsem si tohle jednání, tuhle situaci ze strany druhého přitáhla. Co mi to má říct a proč to moje určitá část vyžaduje. Teprve ve chvíli, kdy celou situaci nahlédnu s odstupem a dokážu ji pochopit, umožním, aby se to celé rozpustilo. Znovu se už v této situaci neocitnu, a zároveň umožním partnerovi, aby to v sobě rozpustil i on.

Odstup jako dar

Ve chvíli, kdy jsme ve vztahu ponořeni hlouběji a jsme s partnerem delší dobu, můžeme přestat být schopni rozlišit, co je ještě naše a co je naopak spíše toho druhého. Můžeme mít pocit, že nám partner do života přináší určitou energii, například schopnost se rozhodovat, ale ve chvíli, kdy bychom byli sami, můžeme si uvědomit, že i my tuto schopnost máme.

Někdy je dobré vzít si čas pro sebe, dát si odstup a prožít sebe, bez přítomnosti toho druhého. Ohmatat si v sobě co jsem ještě „já“ a uvědomit si, které energie jsou partnera. Uchopit svou vlastní část a prožít ji.

Není to o odpojení se od partnera, ale vnesení čerstvé a svěží energie do někdy zbytečně zatuhlých věcí. Nalezení sebe sama, ohmatání si toho, jaká právě jsem, co si v sobě nesu a kde v sobě vidím potenciál k růstu. S touto svěží energií se mohu do vztahu více uvolnit.

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních zkušeností.