S každým dalším rokem sílí tlak na povinnost třídit odpad. Kontejnery a koše přibývají téměř geometrickou řadou, ale lidí nakloněných polemizování nad tím, kam vyhodit kartáček na zuby nebo z části papírový sáček od koblih, je stále menšina.
Sám za sebe
V první řadě je třeba zodpovědět palčivou otázku, je-li třídění odpadu nutné. Povinnost prozatím nemáme, nicméně kdo by se při pohledu na rozlehlou skládku nezastyděl? Nejde jen o nevzhledný obzor, ale také nelibý zápach, negativní dopad na životní prostředí a rostoucí hygienická a zdravotní rizika. V tomto směru se pozvolna začíná angažovat Evropská unie a do osmi let (2030) by neměly být po skládkách ani památky. Otázkou zůstává, jsou-li všechny členské státy schopny závazek dodržet. Třídění odpadu by mělo být pro člověka zcela přirozené, stejně jako ochrana prostředí, ve kterém žije. Jedno souvisí s druhým a vzájemně se ovlivňuje. Je nelogické, aby se jednotlivec zříkal zodpovědnosti a zároveň vyhledával místa, která pro něj opečovávají jiní a udržují je v čistotě a symbióze.
Značka Ideál
Sílí podpůrné tendence o “zero waste”. Jedná se o způsob života, kdy člověk neprodukuje žádný odpad nebo ho snižuje na minimum. Existuje celá řada obchodů a provozoven, které se k tomuto přístupu hlásí, ale jde o zboží a služby vyšší cenové kategorie a lidí, kteří zastávají stejný názor a mohou si to dovolit, je pomálu. Nehledě na to, že v porovnání s národní nebo dokonce celosvětovou produkcí jde o minimální množství a v rámci tuzemské samosprávy není takový styl zvýhodněn například ani nižšími náklady na svoz komunálu.
Druhá šance pro peněženku
Spousta lidí žije v přesvědčení, že to, co se vyhodí, je dál nepoužitelné a není třeba zaobírat se tříděním. Nemá smysl argumentovat tím, že obyčejná plechovka vydrží v přírodě i patnáct let, igelitový sáček dvakrát tolik a jednorázové plenky se rozkládají i 250 let. Kamenem úrazu je neznalost napříč všemi kategoriemi. Neváháme trávit dlouhé večery u nekonečných seriálů, ale čas na hovory o třídění odpadu nám nezbývá. Není to poutavé ani zábavné téma, které chytí za srdce, ale osvěta je nutná a základní povědomí by měl mít úplně každý. Od malých dětí po seniory. Skladba odpadu se sice liší, ale hluboká stopa je po všech stejná.
Stačí pojmout třídění odpadu jako zajímavý příběh o reinkarnaci. Odpovězte si na jednoduchou otázku “Proč”. Ve chvíli, kdy se dozvíte pravý důvod každého kroku, budete mít mnohem větší motivaci.
Obsah barevných kontejnerů se sesype do svozových aut a přeloží na dotřiďovací linku. Každý kus projde lidskou rukou a je pečlivě rozdělen do jednotlivých skupin tak, aby mohl postoupit k další recyklaci. Z papíru vzniknou proložky, toaletní papír, sešity, lepenkové krabice a noviny, z plastů pro změnu zátěžové koberce, zahradní nábytek, technická vlákna, zatravňovací dlažba nebo výplně do zimních bund. A mnoho dalšího.
Důsledným tříděním na cestě z domácnosti ke kontejneru usnadníte práci lidem u linky a zkrátíte čas probírání odpadu. Díky tomu nemusí provozy vynaložit tolik energie a pracovní síly a výrazně se sníží náklady na recyklaci. Chcete-li celou myšlenku zjednodušit, tak lze říct, že tříděním odpadu šetříte svou peněženku, protože recyklované výrobky opětovně kupujete a ignorací kontejnerů jen zvyšujete jejich konečnou cenu. Jdete tak sami proti sobě.
Konec srovnávání
Spousta lidí namítá, že existují země, které přírodu znečišťují mnohem víc. To je pravda. Ale u třídění odpadu musí začít každý sám u sebe a být rád za ty drobné krůčky kupředu. Nejde změnit celý svět. Někde to neumožňuje ekonomika, jinde mentalita. Vyvarujte se srovnání a buďte rádi za ten hřejivý pocit, že patříte k těm, kterým není životní prostředí lhostejné.
Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.