Nástup do školy je pro celou rodinu velká změna. Život najednou nabere rychlejší spád a protne ho nespočet povinností. Začátky bývají hodně těžké. Možná se ale bojíte – vy i děti – zbytečně. Na co se zaměřit a nad čím mávnout rukou?

Krůček po krůčku

Zdá se to jako malichernost, ale přílišný tlak na školní docházku může v dětech vyvolat nepříjemné pocity. Nabydou dojmu, že musí podat slušný výkon, abyste na ně byli pyšní a mohli mít jednou pohodový život. Probudíte v nich semínka pochybností a narušíte důvěru. Samozřejmě není na škodu si občas na dění ve třídě zahrát, zkoušet různé úkoly, modelové akce s imaginárními kantory nebo kamarády, hrát si na všední rutinu včetně vstávání a psaní drobných úkolů, ale všeho moc škodí. Škola je bude provázet miniálně devět let, pravděpodobně třináct až osmnáct, takže dělat z této instituce strašidelnou záležitost se vám nemusí příliš vyplatit. Ano, škola je synonymem režimu a povinností (úměrných věku), ale to neznamená, že to nejde hravě. Bavte se. Čím více totiž dětem školní docházku a s ní spojené úkoly znechutíte, tím silnější bič upletete i sami na sebe. Škola je váš společný projekt.

Na vlně nových přátelství

Ve školce si děti víceméně jen hrají. Každý den s někým jiným. Na životní kamarádství to ale nevypadá. Sdílí spolu hračky, knihy, po obídku si dají šlofíka, řádí na zahradě, občas vyrazí na výlet. Znají stejné písničky a básničky a dělí se o kuličky hroznového vína. Jsou to první momenty, kdy si děti osahají emoce přímo spojené s osobními vztahy mimo kruh rodiny. A ano, občas se pohádají, zpřetrhají veškerá pouta a druhý den se drží za malíčky jako největší parťáci. Pro učitelky, které těm ohňostrojům celé dny přihlížejí, ale i rodičům, to přijde většinou úsměvné.

Ve škole to ale funguje jinak. Skupina se většinou tvoří na celých devět let. Každý je z jiné společenské vrstvy, má odlišné návyky, zkušenosti a zážitky, jinou úroveň morálky, slušnosti, vychování. Liší se přístup k povinnostem. I tak ale musí každý den spolupracovat, tvořit týmy a kousek po kousku posouvat jednotlivé  projekty vpřed. To je pro děti, které do té doby reagovaly pouze emotivně, bez kalkulu a sebezapření, zcela nová rovina přátelství.

S učitelkou na nože

Učitel by měl být autorita. Trošku kamarád, trošku parťák, průvodce, rádce, podpora. Od všeho kousek. Jenže když dítěti nesedne – stylem učení nebo komunikace, vedením hodiny nebo třeba příliš direktivním přístupem, který se odlišuje od podmínek na domácí půdě – může nastat problém. O to větší, že je těžké jen tak mávnutím proutku utnout učitelovu krasojízdu, strhnout pozornost na své dítě nebo dokonce změnit školu.

Na jedné straně není dobré na první pokus označit viníka, na druhou nechcete obvinit učitele ani zaujmout nezdravý postoj vůči svému dítěti. Vždy se proto snažte najít kompromis, který nastolí klid.

Vysvědčení bez jedniček

Neřešme to, že se od známek postupně upouští a děti se dočkají maximálně slovního hodnocení. I z těch pár vět totiž vyrozumí, jak na tom jsou. Věřte, že vysvědčení, na kterém se tísní jeden bič vedle druhého, sice potěší, ale o životním úspěchu svědčí pramálo. Úkolem školy, rodičů a všech složek zapojených do vývoje dítěte je objevení talentu. Nic víc, nic míň.

Existují zástupy těch, kteří vystudovali na trojky nebo i hůř a rozhodně se nemají špatně. Zatímco jeden má buňky na čísla, druhý na jazyky, další se vidí ve fyzice. Netlačte dítě určitým směrem a v žádném případě do něj nepromítejte svoje nenaplněné sny. Každý špunt totiž umí překvapit. Jen potřebuje prostor a podporující prostředí. Pak může dát svému umu průchod.

 

Zdroj: https://bobo.cz/blog/skola-vola-9-jednoduchych-tipu-jak-pripravit-prvnacky-na-nastup-do-skoly, https://www.pexo.cz/blog/tipy-a-triky/jak-nejlepe-pripravit-dite-na-skolu-1