Mohlo by se zdát, že ve vztahu k dětem neexistují žádné limity. Jsou to přece malí špuntové a my ti dospělí, zkušení a zralí, vtipní a i přes důkladnou sebekritiku perfektní. A můžeme si dovolit téměř cokoliv. Občas jsme ale trapní. A tyto tři situace patří k těm nejhorším. Poznáváte se v nich?
Věk nezná hranice
Je úplně jedno, jak staré dítě je – dva roky, pět let, jedenáct? Dospělí pořád dokola sázejí na to, že jsou výš v “potravním řetězci”. A vůbec si neuvědomují, že děti si jejich slova přeberou po svém, že tím formují jejich smýšlení a parazitují na vnímání emocí. Pro nás jsou to zkrátka jen nevinné otázky, kterými se snažíme odbourat prvotní stres nebo odehnat špatnou náladu. Pro děti je to ale úplně jiná liga.
Dětská dušička je nesmírně citlivá a zranitelná. Zatímco dospělý člověk trapasy přejde a do pár minut rozdýchá nebo se v horším případě na chvíli urazí, pro děti je to celkem komplikovaná emoce, která v nich dlouho zraje. A bůhví, v co dozraje.
Tak co ve školce nebo ve škole?
Pro některé děti je školka a škola pohodová záležitost, pro jiné stresující období, kdy musí vystoupit ze své komfortní zóny, spolupracovat s ostatními, makat na společných projektech, soustředit se, poslouchat autority, mít režim, který absolutně neodpovídá jejich biorytmu.
Tak jako tak dostanete stejnou odpověď – dobrý. Upřímně – co jste čekali? Vyprávění o tom, jak Linda spadla z houpačky a Marek s Tiborem se nechtěli podělit o dřevěný meč? Že Luděk dostal doma na zadek, protože byl drzý na učitelku a dostal poznámku? Že se Klára chová jako husa a baví se jenom s klukama a ostatní holky ji za to nemají rády? Je to zkrátka úplně zbytečná otázka. Pokud nemáte prostor a předchozí info pro to, abyste se zeptali konkrétněji, je lepší mlčet a nechat děti, aby se vám svěřily samy od sebe.
Pokud jste přeci jen zvědaví, nahoďte udičku a začněte vlastní historkou ze školních let. Třeba ledy povolí a pocit trapnosti bude ten tam.
A líbí se ti nějaký kluk / nějaká holka?
Kolem dvou let mají děti první záchvaty vzteku a objevují kouzlo slovíčka “NE”, o tři roky později vyžadují vlastní prostor a špetku soukromí, seznamují se se pocity trapnosti a studu.
Ptá se někdo vás na to, jestli se vám líbí naditý dekolt nebo chlupatá hruď? Možná tak na letní grilovačce, kdy už je vypitá většina alkoholu a hovory se stočí k pikantním tématům. Za běžného provozu je to ale tabu. Cítili byste se nemístně. A přesně tak to mají děti, když se jich ptáte na city. Nejsou tak ostřílené jako vy, neumí si ze sebe ve věcech lásky, která je pro ně zatím zcela neprobádaná a zároveň tajemná a lákavá, udělat legraci, obratně se pohybovat, kličkovat, slovíčkařit a pálit nadsázku a dvojsmysly.
Zdá se to možná neškodné, ale i takové otázky – jsou-li příliš časté, mohou obzvláště v dívkách vyvolat pocit méněcennosti a nevyzrálosti. A to pak vede k příliš časným krokům směrem do dospělosti.
A co máma s tátou? Zlobí tě, viď?
Možná to nemyslíte zle. Ale napáchá to hodně velké škody. Ne každý má perfektní rodiče, ne každý může svým dětem dopřát všechno na světě, ne každý ukočíruje život bez rozvodu. Tak to prostě je. Ale vy – pozorovatelé a třetí strana – byste měli mít k dospělým maximální úctu a pochopení a chovat se vždy tak, abyste jim zbytečně neházeli klacky pod nohy. Nepiďte se po hodnocení ani po komentářích. Rodina ve svém nejužším jádru by měla být pro ostatní nedotknutelná. A to, co se děje uvnitř, by mělo zůstat jen mezi přímo zúčastněnými. Tím, že z dětí budete páčit odpověď, vyvoláváte jen zbytečné napětí a pochyby. Nedělejte to. Je to trapné, levné a toxické.
Zdroj: https://forbes.cz/neptejte-se-co-bylo-ve-skole-10-otazek-ktere-polozit-detem-abyste-neslyseli-obligatni-nic/, https://www.novinky.cz/clanek/zena-deti-detske-lasky-manual-pro-rodice-40282856