Tradičně se rozlišuje pět základních smyslů, kterými běžný člověk disponuje. Jedná se o zrak, sluch, hmat, chuť a čich. V každodenním životě se tak v prostoru orientujeme s pomocí zraku, můžeme poslouchat mluvenou řeč či hudbu, stejně jako vnímat hebkost či drsnost různých povrchů, a v neposlední řadě rozlišujeme, které jídlo nám příjemně chutná a voní, zatímco jiné přesně naopak. Existují však i lidé, u kterých jsou tyto pro nás zcela normální a samozřejmé vjemy odlišné. Označují se jako synestetici a jejich vnímání okolního světa je vskutku pozoruhodné.

Do hlubin mozku a neuronové aktivity

Již dlouhá desetiletí jsou mozkové funkce předmětem intenzivního vědeckého bádání. Neurovědci a další odborníci se snaží do detailů pochopit, jak mozek, tento životně důležitý orgán, který představuje organizační a řídící centrum celé nervové soustavy, vlastně funguje.

Doposud se však veškerá jeho zákoutí nepodařilo zcela odhalit a rovněž vztah mezi neuronovou aktivitou v mozku a vnějším prostředím dokáže někdy pořádně překvapit. Typickým příkladem je zvláštní způsob vnímání, respektive způsob zpracování smyslových podmětů, který se označuje jako synestézie.

Synestézie ve zkratce

Synestézie označuje situaci, kdy dochází k jakémusi překřížení smyslů, což je pro běžného člověka poměrně obtížně představitelné. Zatímco většina z nás vnímá své okolí vizuálně zrakem, vůni či zápach čichem a strukturu určitého předmětu prostřednictvím hmatu, v případě synestetiků to takto úplně neplatí. Synestézie přitom není psychická porucha, nýbrž spíše zvláštní schopnost, kterou někteří označují dokonce jako dar.

Podle dostupných informací byla poprvé popsána již v roce 1812. O něco později v témže století se jí věnoval rovněž anglický všestranně nadaný vědec sir Francis Galton, který byl příbuzným slavného Charlese Darwina. Přesto byla synestézie poměrně dlouhou dobu spíše na okraji vědeckého zájmu a mnohdy docházelo dokonce ke zpochybňování její samotné existence. V posledních desetiletích si však konečně získává zaslouženou pozornost.

Jak se vlastně synestézie projevuje

Žádný univerzální popis neexistuje, protože synestézie se u různých lidí projevuje odlišně, a navíc existuje mnoho typů. Vůbec nejčastěji dochází k tomu, že jsou některé smyslové vjemy vnímány prostřednictvím barev, což se týká především čísel, písmen a dalších grafických obrazů. Dotyčný tak může například číslo 10 vidět pokaždé v modré barvě, písmeno O žlutě nebo slovo „stůl“ černě a podobně. Tyto barvy se pak většinou nemění, to znamená, že konkrétní grafický projev vyvolává vždy pouze jeden konkrétní barevný odstín.

V barvách mohou synestetici vnímat dokonce i teplotu, hmatové vjemy, vůně, stejně jako chutě a zvuky. Hudba se pak v takovém případě může projevovat jako plejáda různých barevných odstínů.

Ne vždy jsou ale smyslové vjemy spojovány s barvami. Kupříkladu hudba, rozhovor nebo jednotlivá slova mohou být synestetikem vnímána nejenom sluchem, ale rovněž jsou spojena s určitou vůní či zápachem, případně také chutí. Pro názornou představu, slovo „žena“ může vonět po růžích, slovo „dům“ může být cítit po cibuli a rocková písnička může vyvolat chuť čerstvě opečeného toastu.

Na závěr je třeba poznamenat, že v případě sytenstézie se nejedná o žádnou vzácnou raritu. Nejčastěji se uvádí, že přibližně 1 člověk z 240 je synestetik, ale podle jiných studií činí výskyt v populaci až 4 %. Je proto pravděpodobné, že se nějaký synestetik objevil i mezi čtenáři tohoto článku.

Při tvorbě článku autorka využila svých vědomostí, zkušeností a veřejně dostupných informačních zdrojů.