Magické síly, tajemno, moderní neurovědu, psychiatrii a psychologii už si mnoho z nás vůbec nespojuje. Přesto zůstává stále víc toho, co o mozku a jeho činnosti nevíme než toho, co víme. A věci mezi nebem a zemí máme přímo před sebou, respektive uvnitř sebe, ve své hlavě.

Vypadá jako vlašský ořech, obsahuje 100 miliard nervových buněk a váží 1,3 až 1,4 kilogramu. A spotřebuje nejvíc kyslíku a čtvrtinu celkové energie organismu. Jak náš mozek funguje, jak se rodí myšlenky, vytvářejí zkušenosti, sny a vzpomínky, to asi úplně přesně nikdy nepochopíme.

A tak zůstávají tajemné a skryté síly, které se snažíme objevit a vysvětlit. Psychiatr Radkin Honzák skvěle vystihl podstatu, když řekl. „Jde o to, kdo je jak moc praštěný a komu to už přerůstá přes hlavu. Každý z nás něco jiného říká, něco jiného dělá, něco jiného si myslí, něco jiného chce a něco jiného skutečně potřebuje. A když se mu to moc nerozbíhá, je takzvaně normální. A i když se to začne rozbíhat, jde o to, jestli tím daný člověk škodí sobě nebo jiným.“

Síla magického myšlení

Magické myšlení je to, které věří na pohádky, na nepodložené rituály a na „co když“. V dětství je normální, ale zůstává s námi až do dospělosti. A pokud racionalita z nějakého důvodu selže (třeba vlivem akutního ohrožení nebo traumatu), naskočí instinktivní a pudové mechanismy a rozum vypne. Ovšem v nouzi jsou všechny cesty dobré, i ty zdánlivě magické. Protože tam, kde je víra, a třeba i víra falešná, dokáže se organismus až zázračným způsobem vzpamatovat.

Tajemné síly našeho mozku

Není mozek jako mozek. Někdo lépe zvládá matematiku, jiný cizí jazyk. A pak jsou tu schopnosti, které už neumíme využívat. Naši předci uměli „vyčuchat“ vodu a orientovat se pomocí stejného mechanismu, jako to dělají netopýři. Jde zkrátka hlavně o to, k čemu svůj mozek trénujete.

Magie pozitivního myšlení

Pozitivní myšlení má sice svou sílu, ale v našem současném světě se o něm spíše mluví, než aktivně koná. Přitom mozek lze opravdu vycvičit a zvládnout, aby naši mysl nezavalovaly zbytečné negativní myšlenky. Buddhističtí mniši dokážou své soustředění vycvičit tak, že je opravdu nevyrušíte ani tehdy, když kolem nich děláte hluk.

Je mnoho důkazů o tom, že pozitivní myšlení skutečně funguje. Když něčemu věříte, dokážete se posunout. Vědci udělali zajímavý pokus. Existuje meditace Sa-ta-na-ma. Provádí se tak, že každý prst postupně přitisknete ke špičce palce. Na „sa“ se palce dotkne ukazováček, na „ta“ se dotkne prostředníček, na „na“ prsteníček a na „ma“ malíček. Prstové cvičení se opakuje stále dokola asi 12 minut.

Vědci vzali pár staříků z domova seniorů a přesně toto cvičení s nimi prováděli 6 týdnů. Ti, kdo této meditaci věřili, měli výrazně lepší prokrvení v částech mozku zodpovědných za myšlení. U těch, kdo cvičení považovali za hloupost, k prokrvení nedošlo, přestože techniku opakovali úplně stejně jako první skupina. Takže jsme zase u toho, něčemu věřit.

Tajemné síly spánku a sny

Odjakživa lidé věří, že sny něco znamenají. A věří tomu i velká většina vědců. Je potvrzeno, že některé vynálezy byly objeveny ve snu a bez snů nejsme schopni dlouhodobě fungovat v bdělém stavu.

Francouzští vědci provedli experiment, kdy nechali kočky spát na soklech vyčnívajících z vody. Během lehkého spánku bylo vše v pohodě, ale jakmile nastala ona hlubší spánková fáze, ve které se zdají sny, kočky spadly do vody. To je okamžitě probudilo a vylezly si zpátky na soklík. Jenže jejich sny se tak podařilo „vygumovat“. V důsledku toho se kočky staly agresivními, přestaly dbát o čistotu, přestalo je zajímat, co se kolem nich děje.

To je dostatečně významný důkaz důležitosti snů, i kdyby neměly i další funkce, které mají. Třeba to, že si ve snech dořešujeme některé své problémy, odžíváme si emoce, a jak už bylo řečeno, ve snu můžeme vyřešit i věci, nad kterými už dlouho hloubáme.

A co dál?

Dál jsme se v psychologii a psychiatrii zatím asi neposunuli. Skvělý citát z knihy německého spisovatele říká: „… psychiatři končí tam, kde duše teprve začíná.“ A na tom bezpochyby kus pravdy je.

Psychiatrie je věda, která má jen minimum objektivních dat, se kterými může pracovat. Ale nemůžeme jí upřít, že se snaží.

Autorka se problematikou dlouhodobě zabývá a při tvorbě článku čerpala ze svých znalostí, zkušeností a veřejně dostupných odborných zdrojů.