Závislosti hýbou světem. Na alkoholu, na cukru, na drogách, cigaretách, automatech, na uznání a v neposlední řadě i na mobilních telefonech. A to se bohužel čím dál častěji týká dětí. Je tedy odbourání mobilů ve školách tím správným krokem? To ukáže až čas.

Důraz na výchovu

Když přijde řeč na děti a jejich pravidelný režim, spousta rodičů se bije do hrudi, jak u nich nevedou polotovary a popcorn v kině jen mimořádně, sladkosti skoro neznají a na dvou záhoncích vypěstují zeleninu na celý rok. Televize jen za odměnu jednou týdně, v půl osmé jsou v posteli, děti si po sobě vždy samy uklidí, nedrobí na zem, nevztekají se, nedělají naschvály. Rodiče jim všechno v klidu vysvětlují a hladí je při tom po zápěstí, hledí si vzájemně do očí a cítí, jak respekt a pochopení sílí.

To jsou hezké pohádky, realita je ale bohužel jinde. Ne snad proto, že by to bylo nedosažitelné, ale děti se vyvíjejí a zkoumají různé emoce a rodiče musí den co den čelit mnoha výzvám, jako je pracovní rutina, starost o domácnost, péče o děti, zdraví, peníze a osobní vztahy. To je pořádná nálož povinností. A není divu, že občas ujedou nervy (jedné nebo druhé straně) a doma to není na sto procent podle příručky.

Na domácí půdě

Problém je v tom, že výchova je náročná. Časově, psychicky a často i fyzicky. Nemá smysl ohlížet se do minulosti a pálit argumenty, že dnešní matky se nemohou srovnávat s předchozími generacemi, kdy nebyly pračky, televize, dětská hřiště ani jiné vymoženosti. Žijeme v době moderní, ale to neznamená, že bychom jí měli až moc podléhat.

Bohužel se docela často děje, že pro hodinku klidu dají rodiče dětem mobilní telefon na hraní. Mohou si tam pustit nějakou pohádku, prohlížet fotky nebo si zapnout jednoduchou hru. Bliká to, svítí, hýbe se. To děti milují. Není výjimkou, že i čtyřleté nebo pětileté děti zvládnou intuitivně telefon ovládat. Prsty čarují po displeje lépe než kdejaký dospělý. V tuto chvíli si ale nikdo rizika takového chování neuvědomuje a nepřipouští. Jde přece o zábavu a chvilku klidu. A to se nepočítá.

Omyl. Počítá. A rovnou za dvojnásobek. Pokud totiž děti dostanou mobilní telefon od zdroje – od rodičů, je to problém. Jednou za čas, proč ne. Ale rozhodně by z toho nemělo být pravidlo nebo způsob, jak se děti na moment “zbavit”. Nemůžete se pak divit, že malí špunti s díky odmítnou výlet do přírody, důvěrné hovory s tátou nebo černou hodinku. S telefonem v ruce si totiž krůček po krůčku budují nezdravý vztah k sobě samému.

Ve škole jdou vpřed povinnosti

Za rodičovství vám nikdo neplatí, doma jde především o pohodu. Ale od školy máte jiné nároky. Pochopitelně. A tak není divu, že tolik rodičů podporuje zákaz mobilních telefonů. A ředitelé jim vycházejí vstříc. Děti se bouří a čílí, ale není zbytí. Ono když maminky o přestávce zavolají, jestli si dítě vzalo z lednice svačinu, je to špatně. Stejně tak hodina volna strávená v lavici u sociálních sítí (a s tím spojená zvýšená míra šikany na školách). Děti během dne kvůli mobilním telefonům stráví spoustu času nekonstruktivně.

Je zákaz ale to, co skutečně chceme? Co když dítěti ujede autobus? Co když se mu spolužáci posmívají? Co když se mu udělalo špatně a potřebuje vaši podporu? Co když mu hrozí bezprostřední nebezpečí? Ano, za děti je zodpovědná škola, ale žijeme v moderní době, kam telefony bezesporu patří. Celá kauza o mobilech není o škole, není to ani o dětech. Ale o vás, o rodičích. Vy totiž musíte jasně nastavit pravidla, kdy zařízení použít, kdy si to mohou malí školáci dovolit a nikdo nic nenamítne. Sedněte si s dětmi, promluvte si, buďte nekompromisní a vysvětlete jim, že telefon není na hry, není na zábavu. Je to prostředek pro spojení a zajištění komfortu a bezpečí. Opět jsme u režimu a mantinelech rodičovství. Sebekázeň pro malé i velké.

 

Zdroj: https://www.pedagogicke.info/2024/06/jiri-cunek-mobily-do-skol-nepatri.html, https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/568596-cunek-chce-zakazat-mobily-ve-skolach-podle-ministerstva-je-to-nezakonne, https://www.edweek.org/technology/6-ways-schools-are-managing-students-cellphone-use/2024/04