Vstoupit do života může na základě pokročilého věku a stejně tak se s ní lidé potýkají zcela nečekaně. Hovoříme o smrti, na kterou se dle všeho nedá dokonale připravit. Především pak nikdo o ní nechce diskutovat, protože se jedná o téma bolestné a nepříjemné. O to více se společnost hůře s odchodem blízkých srovnává. Neexistuje totiž žádný manuál, jak se ztrátou lidského života „pracovat“ po duševní stránce.

Lidé se snaží smrt záměrně vytěsnit

Smrt nemůže člověk dle všeho nijak ovlivnit. Není to totiž osoba, s kterou dotyčný sepíše smlouvu na dobu neurčitou. A i kdyby byla, nikdy by nikomu zřejmě neomezený čas nedala. Smrt tak zkrátka funguje. Přichází, neptá se a bere vše. Možná proto ji společnost neumí přijmout. Je snad příliš krutá a nemilosrdná? Tohle jsou zažité domněnky, které mezi lidmi kolují po staletí. A všem to tak vyhovuje. O smrti se přeci nemluví, je to nemístné. Ale jak jinak ji přijmout, když ji budou všichni do nekonečna odmítat?

Strach ze smrti: Z čeho pramení nejčastěji?

Nyní se zamysleme nad tím, z jakého důvodu lidé začali téma smrt tabuizovat a proč se obávají. U každého člověka je důvod odlišný. Představíme vám však několik nejčastějších:

  • Setkání se smrtí u blízkého člověka: zvýšené obavy o vlastní život i životy milovaných můžete mít tehdy, když již nějaký skon v rodině zažijete. Bolestná ztráta vás zkrátka určitým způsobem traumatizuje. Uvědomíte si, že smrt je skutečně neúprosná a nedá šanci na návrat.
  • Převzetí zažitých vzorců od rodičů: pokud jste vyrůstali v rodině, kde vám nikdo nevysvětloval, proč zemřela babička či dědeček a jak vlastně koloběh života funguje, můžete se potýkat též s nadměrných strachem ze smrti. Rodiče by tedy měli citlivou formou vysvětlovat svým ratolestem, jak to vše funguje. A to i přesto, že to není snadné.
  • Přehnané sledování vlastního zdravotního stavu a psychické poruchy v anamnéze: doslova extrémní strach ze skonu pak mohou mít lidé, kteří se nadměrně sledují. Dá se říct, že jsou hypochondry. Kromě jiného v každém i kdyby banálním zdravotním problému vidí tragický scénář. Strach ze smrti (odborně thanatofobie) se často objevuje i u lidí s úzkostnou poruchou a depresemi.

Jak smrt přijmout a zbavit se obav?

Možná se domníváte, že fakticky neexistují žádné metody, které by pomohly k eliminaci či zbavení se strachu ze smrti. Opak je ale pravdou. Pomoci si můžete i vy sami a přijmout tak tohle téma do svého života zcela přirozeně. Jak na to?

  1. Vystavte se svých strachům. Jedině tak zjistíte, jaký je jejich přesný důvod. Vyhýbáte se snad záměrně hřbitovům či pohřbům blízkých? Pak svým obavám zkuste čelit a jděte zapálit svíčku na hrob zemřelého příbuzného nebo známého. A rozlučte se s úctou na pohřbu, během kterého ztracenou duši pustíte dál. Zadržování emocí a bagatelizování faktů nikdy nepomůže. Spíš vaši situaci ještě zhorší.
  2. Přestaňte se přehnaně sledovat. Žijte každý den naplno a nehledejte na sobě žádné podezřelé (smrtelné) příznaky. Tím si jen přivoláte zdravotní neduhy. Pozitivní myšlení dokáže zázraky!
  3. Mluvte o svých pocitech po smrti blízkého člověka. To může být samozřejmě bezprostředně po jeho skonu velmi těžké. Dejte si tedy čas, ale nepotlačujte své pocity. Uchovejte si milovaného člověka navždy v srdci. Tak bude „žít“ dál.

Několik slov na závěr

Smrt s každým člověkem vnitřně pohne, ať chcete nebo ne. Ukazuje, jak je lidský život křehký a vzácný. A zároveň předává jakési poselství. Poselství plného bytí, které nelze podcenit. Každá vteřina, minuta, hodina života je totiž neopakovatelná, jedinečná a nenahradí ji nic na světě. Neváhejte tedy ani chviličku a žijte bláznivě, vesele, akčně, zkrátka tak, abyste byli šťastní.

Autorka při tvorbě článku využila svých vědomostí a veřejně dostupných odborných informačních zdrojů.