Děti jsou radost. Tečka. Konec diskuze. Za svůj život si ale projdou skrz několik období, kdy svým rodičům řádně zatopí pod kotlem. Jak se vyrovnat s mezníkem zvaným puberta? Těžko. Bez nervů nadranc to zřejmě nepůjde. Existuje ale jeden recept, jak to přežít bez tiku v oku.
Z pohledu rodiče
Jste dospělí a za svoje děti máte značnou zodpovědnost. Dbáte na výchovu, na vzhled, slušné vystupování, ryzí povahu. Cítíte tlak. Možná právě proto je puberta tak moc ožehavé téma. Veškeré vaše hodnoty se totiž otřásají v základech a riziko, že nevycválané dítě všechno jako mávnutím proutku pokazí, je příliš vysoké.
Sami si jistě moc dobře vzpomínáte, co za kulišárny jste vymysleli, co jste natropili a čím jste svým rodičům přidělali vrásky na čele. Kolik domácích vězení a ultimát jste překonali. A s odstupem času se možná i zardíte. Pak se ale rychle oklepete a prstem začarujete ve vzduchu, abyste svým myšlenkám, že vy nic takového nedopustíte a vaše dítě bude vydupávat podle nastavených pravidel, dodali váhu.
Někde ve skrytu duše ale jistě víte, že takhle to nefunguje. Jediným a účinným lékem na puberetální výstupy je bezmezná trpělivost a balanc mezi drilem, režimem a svobodou. Na první pohled nesourodá slova, na druhou osvědčený recept k přežití bez narušení vzájemných vztahů v rámci rodiny.
Je pochopitelné, že chcete předejít všemožným kolizím. Na mysl vám přicházejí dvě možnosti:
- Povolit a dát dítěti volnost, peníze, možnosti.
- Držet na uzdě a mít přesně pod dohledem, co se děje.
První varianta se zdá být lepší, ale je to jako s malými dětmi. Když nemají hranice, chovají se nezřízeně, nemohou je zastavit žádné mantinely v podobě rodičovského objetí. A tak zlobí, vztekají se, jsou agresivní, urážlivé a vymýšlejí jednu hloupost za druhou, dělají problémy se spaním, s jídlem, s osvojováním si dovedností, nesnáší autority, negativně se projevují v kolektivu. A stejně je to i s dětmi v pubertě. Pokud nemají stopku, jejich fantazie se rozlije do všech stran a okusí od všeho něco. Zároveň ve vás nevidí tu důležitou vrbu, za kterou by měly jít. A vy se o všech strastech bohužel dozvíte se značným zpožděním.
I druhý způsob má ale svoje negativa. Nemůžete děti držet dál od všech prožitků a lákadel. Jednou – až se osvobodí a vylétnou z hnízda, budou chtít všechno dohnat a velice snadno se může stát, že neodhadnou riziko jednotlivých nástrah a propadnou jim. A ze strachu z vás – vycepovaní mnoha roky přísné výchovy – se vám nesvěří. Konec příběhu je tedy stejný.
Z pohledu dítěte
Problém tohoto období je v tom, že rodiče do něj vstupují s přesvědčením, že oni jsou ta autorita, neomylní a zkušení průvodci. Pravda je ale taková, že ještě nikdy (vyjma fyzické stránky, kdy byly miminky) nebyly děti ještě nikdy tak moc zranitelné. Zažívají úplně nové emoce, cítí tlak, aby se prosadily, mírně osamostatnily, zažívají první lásky, zklamání, zrady, první dospělácké hovory, první cigarety, posměch, první úspěchy a rozkoly mezi kamarády.
Je toho tolik, s čím je třeba se během pár let vyrovnat
Pokud si do nástupu puberty se svým dítětem nevybudujete zdravý a důvěrný vztah, zničí vás to. Prožijete několik let v hádkách, odloučení, v pláči, psychickém napětí a strachu. A to jistě nechcete. Snažte se svým dětem ukazovat možnosti, cesty, vymezujte hranice, povolte, držte se pravidel, buďte přátelští, užívejte si jako dospělí i společně, obětujte se a nastavte zrcadlo povinnostem a následkům. Jedině komplexní výchova bez extrémů a pochopení, že vy – rodiče – byste měli být průvodci svým dětem, které právě projdou jedním z nejtěžších momentů svého života, bez předsudků, trestů a absolutní volnosti.
Použité zdroje: https://raisingchildren.net.au/teens/communicating-relationships, https://raisingchildren.net.au/teens/family-life
