Zní to jako paradox – vždyť kdo by chtěl ubližovat někomu, koho miluje? Věc se má ale tak, že v reálném světě lidé skutečně více ubližují těm, kdo jsou pro ně jakýmkoliv způsobem důležití. Vědomě či nevědomě. Důvodů je mnoho a každý z nás by se v nich našel. V čem tedy tkví podstata tohoto chování?

Za vším hledej výchovu

Nebude asi žádným překvapením, když zabrouzdáme do dětství za příčinami. Už v útlém věku se formují lidské hodnoty, které do jisté míry ovlivňují rodiče a také okolí dítka. To přejímá velice rádo vzory chování a praktikuje je pak ve svém životě, ve svých partnerských a přátelských vztazích. Nemusí to však nutně znamenat, že pokud vyrůstáte v nevhodných podmínkách, bude z vás tyran a despota. Současně záleží i na charakteru daného člověka.

Situace pod kontrolou

První faktorem, který může přispívat ubližování milovaným, může být potřeba kontroly nad situacemi. Toto chování představuje určitý obranný mechanismus, který chrání dříve zraněného člověka od dalších traumat. Zvýšená zranitelnost vyvolá nezřídka projevy, jenž jsou velmi nepříjemné pro okolí. V partnerství se to odrazí například na přílišné kritice, pronásledování protějšku či se dokonce emoce promění v citové vydírání. To vše dokáže ubližovat. „Kontrolor“ si to možná neuvědomuje, ale je tomu tak.

Nedostatek empatie a neporozumění

Komplikovaná situace nastává i v případě, že máte ve svém okolí jakéhosi chladného pragmatika, který po léta neprojevil kousek citu. K ostatním se chová pohrdavě až nevybíravě. Možná mu schází sociální cítění, empatie nebo tak byl prostě jen vychován. Nejeden takovýto člověk ubližuje svým milovaným, avšak z většiny případů nevědomky. To neznamená, že byste měli tohoto blízkého hned odsuzovat. Pomoct může otevřená komunikace a přiznání raněné duše.

Vyhýbání se projevům lásky

K nevědomému ubližování milovaným mohou inklinovat i lidé, kteří v dětství nezažili láskyplnou náruč a pochopení ze strany rodičů. To si přebírají do dospělosti a leckdy se z nich stávají takzvaní „odmítači“. Mají totiž obavy, že budou raněni. A tak se raději stáhnou do svého vnitřního světa. S takovými osobami je nelehké pořízení. Protějšek vyžadující fyzický kontakt a projevy lásky může být brzy frustrován. Dokonce mu může „odmítač“ dávat nálepky typu „jsi dětinský“, „jsi dramatický“ a podobně.

Co dělat, když skutečně ublížíte?

Ranili jste někoho blízkého a chtěli byste to odčinit? Pak existuje několik cest, jak si počínat:

  • Přiznejte chybu a omluvte se.
  • Vsaďte na otevřenou komunikaci s partnerem nebo jiným milovaným člověkem. Říkejte si vše na rovinu, i když to není zrovna příjemné.
  • Pracujte na svém osobním rozvoji, na duševní pohodě – jakýmikoliv metodami, které jsou vám příjemné. Začlenit do tohoto procesu můžete i protějšek.

Ať už si vyberete jakoukoliv cestu k odčinění toho, co jste v nitru druhého člověka způsobili, kráčejte dál důsledně. Snažte se pochopit také emoční pochody svého okolí. Nebuďte sobečtí a urputní. Nechte druhým prostor a oni vám jej také dají. V botách druhých sice nikdy nebudete chodit (obrazně řečeno), ale můžete se je naučit vnímat jako lidské bytosti, lidi, kteří mají právo na úctu a pochopení.