V uspěchaném a na výkony zaměřeném světě se jaksi na „vnitřní dítě“ zapomíná. Někteří lidé jej vlastně vytěsnili. Do dospělého života se natolik ponořili, že si nedovolují být někdy tak trochu potrhlí, dětinští, zkrátka sví. Odborníci radí, že pro spokojený život je důležité kontinuálně o „vnitřní dítě“ pečovat.

„Vnitřní dítě“ střádá vše: Od početí až po dospělost

Každý má své „vnitřní dítě“, které je vlastně odrazem toho, jak probíhalo naše početí, porod, růst a dospívání. Pokud se v něm nakumuluje mnoho traumatizujících událostí, může se člověk ocitnout ve fázi, kdy nyní schopen přijímat lásku z okolí. Jeho vztahy budou komplikované a také vnímání sebe samého. Rozhodnutí mít potomka by tedy mělo být nanejvýš zodpovědné. Lidský příběh se totiž začíná psát už v momentu, kdy dojde k oplození vajíčka spermií. Už jen malé pochybnosti matky o těhotenství mohou „deformovat“ duši budoucího dítka.

Chováte se občas jako malí? To k vám promlouvá vaše „vnitřní dítě“

I přes dospělost se můžete setkat se situacemi, kdy jste neobvykle trucovití, tvrdohlaví, emočně nestabilní. Je to normální reakce vašeho „vnitřního dítěte“, které se k vám snaží promluvit. Ovšem někteří lidé mohou toto chování nazývat i rozmazleností, ješitností nebo vztahovačností. Projevovat se jako malí můžete ovšem kdykoliv se vám zachce. Není dobré potlačovat tyto pocity. Když je pochopíte, je možné, že vyřešíte i dávno zapomenuté bolístky. A také jakoby procitnete a začnete život vnímat mnohem opravdověji, právě tak jako kdysi dávno za dob dětských let.

Buďte někdy i potrhlí a vaše „vnitřní dítě“ osvobodíte

Naskýtá se otázka, jak správně pečovat o své „vnitřní dítě“, abyste žili skutečně šťastný život? Je to v podstatě velmi jednoduché. Rozvzpomeňte si na období svého dětství, na tu bezmeznou bezprostřednost a odevzdanost konkrétní situaci či činnosti. Zkuste něco takového praktikovat v dospělosti a odvažte se. Zaběhejte si s přáteli v lese a zahrajte si na schovávanou, zaskákejte si panáka na chodníku, nebo sebou plácněte v zimě do sněhu a udělejte „anděla“. Nikdo nikdy neztratil to, co měl v sobě jako dítě. Pouze to zapomněl. A právě o tom je ta péče. Vrátit se o několik desítek let zpět a dovolit si být potrhlý!

„Vnitřní dítě“ potlačujeme, protože nechceme působit divně

To, co vede k potlačování „vnitřního dítěte“ každého z nás, jsou společenské konvence. Vždyť se celkově nesluší chovat se jako malý, když je nám už dvacet, třicet, čtyřicet nebo padesát let. To vše v lidech utvrzuje okolí, a především pak rodiče, kteří jdou příkladem. I ti však zapomněli na své „vnitřní dítě“, tudíž jeho obraz nemohou ukázat svým potomkům. A tak funguje koloběh života. Dětskou duši pomalu a jistě udusáváme povinnostmi a všedností. Ve výhodě však můžete být v případě, že máte malé potomky. Zkuste se jim přiblížit a blázněte, smějte se, hrajte si.

Co pro své „vnitřní dítě“ můžete udělat?

Pochopit své „vnitřní dítě“ můžete například jakousi krátkou meditací. Zavřete oči a vraťte se do vzpomínek na dětství. Vybavte si období, kdy vám bylo šest, sedm, nebo osm let. Snažte se procítit každý okamžik. Vidíte zraněnou dětskou duši? Dejte jí mnoho lásky a porozumění. Hýčkejte ji v mysli i v srdci. Sdělte nahlas, jaké emoce u této vizualizace prožíváte. Hovořte s tou malou holčičkou nebo chlapečkem a bavte se o tom, co váš těší a co naopak trápí.

Milovat sebe samé vás může naučit terapie „vnitřního dítěte“

Trpíte komplexem méněcennosti nebo nízkým sebevědomím? Máte potřebu být na sebe neustále tvrdí? Zřejmě se dostatečně nemilujete. Umění sebelásky vás může naučit právě terapie „vnitřního dítěte“. Mnoho psychoterapeutů ji cíleně nabízí ve formě duchovně obohacujících seminářů. Nebojte se toho a probuďte v sobě to ustrašené „děcko“. Když ho ukonejšíte, pochopíte a budete následovat, stane se z vás ucelená osobnost bez jakýchkoliv psychických problémů.

Autorka se tématem dlouhodobě zabývá a čerpá ze svých zkušeností.