Dnešní moderní doba zaměřená na individualismus je v mnoha ohledech nakloněná sebestřednosti a nezájmu. Snaha vcítit se do ostatních a projevit emoce a lidskost se často bere spíše jako slabost, ačkoliv je to jedna z největších ctností. Empatie je upozaděna vlastním zájmům a společnost zažívá dobu, kdy se spousta lidí cítí osamocena mezi mnoha. Zkusme se začít zase zajímat o své blízké a přátele, pokusme se vcítit a pomáhat. Někde se začít musí, a proč ne zrovna u nás!

Co je empatie?

Empatie je zjednodušeně vlastnost dokázat se vcítit do druhých a v návaznosti na to i snaha pomoci. Někteří lidé jí mají ve větší, někteří v menší míře, občas se zdá, že některým chybí docela. I přespříliš vysoká míra empatie může být pro psychiku zničující, důležité ale je, abychom se naučili najít zlatou střední cestu, abychom projevili soucit a pomohli, kde je potřeba, ale zároveň se nenechali zničit vlastními pocity, nebo úplně neignorovali trápení jiných. I empatii se dá naučit, pokud otevřeme vlastní mysl.

Frustrace z neopětované pomoci

Být empatický je občas značně vyčerpávající. Dokážeme pomoci přátelům i rodině prožit s nimi jejich smutky i radosti. Možná se to nezdá, ale být empatický stojí notnou dávku úsilí a energie. Dnešní doba ale moc nepřispívá tomu, aby se nám empatie také vracela nazpět. Pokud několikrát pomůžeme příteli a on nás poté nechá na holičkách, začínáme být frustrovaní a otupělí, zklamaní okolním světem. Uvědomme si však, že nechceme být jako ostatní, že pomáhat a soucítit je velkým přínosem i pro nás samotné. Nikdy proto pomoc druhému neodmítejme, zničíme tím jenom sami sebe.

Komunikace je základ

Pokud nejsme pochopení, cítíme se sami i mezi lidmi. Spousta z nás se cítí osamoceně i v partnerském vztahu, nebo například ve vztahu k rodičům, přátelům. Chybí nám pochvala, ocenění, sdílení starostí i radostí. Nemůžeme proto ovšem ihned odepisovat ostatní, možná si ani neuvědomují, že je tolik potřebujeme. Proto než pohřbíme některý ze svých vztahů, komunikujme! Komunikace je základem spokojeného života, občas je třeba ostatním vysvětlit, proč se cítíme tak, jak se cítíme. Pomůžeme tak sobě i jim, ne každý je totiž schopný vycítit naše pocity, měli bychom proto umět si o pomoc i říct.

I ostatní se mohou trápit…

Nezřídka se taky může stát, že přes svoje problémy nevidíme trápení ostatních. Sami jsme frustrovaní a naštvaní, že nám nikdo nepomůže, ale už nedokážeme vidět, že ten od koho pomoc očekáváme, má sám problémů nad hlavu. Snažme se proto „vidět“ i to skryté a komunikujme, ptejme se. Samozřejmě chybou bude i to, pokud se necháme neustále využívat, aniž by nás druhý vyslechl, snažme se ale nejprve nahlédnout až ke kořenu problému, občas jsou věci jiné, než se na první pohled zdají.

Buďme empatičtí, sdílejme s ostatními své radosti i starosti a snažme se pomáhat lidem, kteří jsou pro nás důležití. Pocit naplnění, který plyne z pomoci milovanému člověku je nesrovnatelně větší, než potěšení ze sobeckého vítězství. Uvědomme si, že tím pomáháme nejen ostatním, ale především také sami sobě a že komunikací a empatií jsme schopni vytvořit nový a lepší budoucí svět!

Autorka se tématem dlouhodobě zabývá a čerpá ze svých zkušeností.