Svět se neustále mění, některá jména ale zní po desítky a někdy i stovky let. To jsou ty pravé autority, ke kterým bychom měli vzhlížet a čerpat z nich moudrost a inspiraci. Bohužel kvalita prudce klesá a místo vážených osobností zabírají slavní samozvanci.
Úskalí výběru
Každý člověk je jedinečný, zformovaný rodinou, kolektivem vrstevníků, zkušenostmi a prožitky. Plagiátů prostý svět. Bytí je ale poměrně složitý a náročný proces, ne každý se umí poprat s nástrahami všedních dní. Je třeba upnout se k modlám, ke zvučným jménům, k lidem symbolizujícím odvahu, nezdolnost, rozum a vůli, štěstí. Je úplně jedno, kdo se stane vaším životním průvodcem. Někdo nedá dopustit na Darwina, jiný by se rád vydal ve stopách Jane Goodall. Ve finále nezáleží na tom, kdo to je. Spisovatel, přírodovědec, fyzik, reformátor nebo jen poctivý kupec ze sousední vesnice, co rozdává dobrou náladu a je vám blízký.
Soudržnost mezi současností a dobou minulou, kdy je prokazatelné, že lidé žili naplno, něco si vysnili a mnoho dokázali, provázelo je štěstí, dokázali ustát nespočet kolizí, je základním kamenem víry v autoritu.
Stačí upnout pozornost a vybrat si osobnost, se kterou souzníte. To dokáže každý. Ano, ale o kvalitě se dá pochybovat. Už to není jen otázka čisté mysli, duševní souhry a životních hodnot. Dnes člověk uznává vrtkavé parametry s chabou životností. A v tom tkví ten největší problém. Většina lidí si totiž nepřiznává, že je to špatně. Že bereme inspiraci a zkušenosti ze zdrojů, které jsou nezdravé, toxické, ubližují a parazitují, rozežírají naše životy a snižují laťku sebevědomí na nebezpečné minimum.
Člověk potřebuje autority. Nejcennější jsou ty, které si zvolí sám. Nebo lépe – jeho srdce. Dostáváme se ale do bludného kruhu, kdy máme tendence rozlišovat na to, co je dobré a co horší nebo zcela nevhodné. Pochopitelně se to týká i autorit. K čemu by ale byly, kdybychom je určili rozkazem?
Skládka zvučných jmen
Čím více o sobě pochybujeme a nevěříme si, o to větší pole působnosti mají celebrity, komedianti a hvězdy různých show a sociálních sítí. Je to jako muzeum kuriozit. Každý umí něco nebo o tom dokáže svoje okolí přesvědčit. A do úmoru dělá to samé, dokud z toho alespoň kape a sláva bobtná. Nebuďme zlí, i tady se pochopitelně najdou světlé výjimky a lidé, kteří s sebou nesou přidanou hodnotu, jsou přínosem a mění svět. Ale je to jako hledání jehly v kupce sena.
Bez diskuze. Potřebujeme autority k tomu, abychom se mohli posunout v životě dál a mohli doufat, nechat v sobě růst sílu a vůli. Na to všechno je ale třeba silného a neotřesitelného příběhu. A tady je kámen úrazu. Mnohé celebrity mají v rukávu dojemné příběhy o tom, jak se z chudoby dostaly na vrchol, jak každý den přidávaly jeden dílek puzzle svého snu. To je možná pravda, ale bez fotek ve spodním prádle a instagramové spolupráce by dřely bídu s nouzí dál.
Hledejte člověka, který vás neinspiruje jen dočasně, ale komplet. Jeho život, pohnutky, odhodlání, nápady a překonávání propastí. Nic proti nikomu, každý má na světě svůj díl prostoru a žije pro chvilku slávy, ale na štítek „autorita“ to nebude. Bohužel dnešní doba velí jasně: kdokoli může být kýmkoli. Směšné, že tuto teorii vyvrátil dětský film Zootropolis, kde si králík umane, že absolvuje policejní akademii a stane se strážníkem. Kvůli malým divákům vykouzlili tvůrci šťastný konec, ale dospělák vidí rovinu, kde člověk nemá neomezené možnosti ani prostor pro bezbřehé sny a fantazie. Občas potřebujeme klepnout přes prsty a uvědomit si, že jsme se vydali špatným směrem. Upněte pozornost k těm správným lidem a vykročte pravou.
Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.
