Zachumlaní do deky koukáme oknem, jak ze stromů opadávají poslední lístky a den se rychle blíží k večeru. Hlavou se nám honí chmurné myšlenky, a proti únavě už nezabírá ani šálek voňavé čerstvé kávy. Přemýšlíme, co je všechno potřeba udělat a co jsme zase nestihli. Proč se na podzim cítíme tak unavení a nevýkonní, a jak se alespoň trochu psychicky sjednotit s přírodou?
Proč s přicházejícím podzimem cítíme únavu?
V dnešním moderním světě jsme se naučili přírodu tak trochu ignorovat, aniž bychom si uvědomovali, že my sami jsme z přírody vzešli. Byli jsme nuceni přizpůsobit se času, nebo přesněji řečeno, přizpůsobit se „hodinám“. Dodržujeme pracovní dobu, čas oběda i spánku. Na co ale zapomínáme je, že naše tělo je stále nastavené na hodiny přírodní a proto se nemůžeme divit, že když na podzimem trochu nezpomalíme, cítíme vyčerpání a smutek.
Inspirace předky – když lidé ještě vnímali přírodu
Ještě naše prababičky, které často žily v souladu s přírodou, věděly, že snažit se na podzim a v zimě zvládat činnosti ve stejném tempu jako v létě je zkrátka šílenost. Svícení v době bez elektřiny bylo drahou záležitostí a tak se veškeré činnosti omezily na dobu, kdy svítilo světlo přirozené. Den se tedy krátil a s ním i rozsah činností, které člověk vykonával. Lidé zkrátka chodili spát se slepicemi, protože tak to bylo správně. V dnešní době ovšem stačí zmáčknout vypínač a den se prodlouží, na kolik jen potřebujeme. Na to ovšem naše tělo ani naše psychika nejsou navyklé, z historického hlediska tu s námi přemíra světla zkrátka není tak dlouho, abychom se stihli plně přizpůsobit.
Čas zpomalit!
To hlavní, co pro sebe můžeme na podzim udělat je zpomalit. Zkrátka si musíme přiznat, že toho nestihneme udělat tolik jako v létě a smířit se s tím. Tlak na dokonalé zvládání každé situace a stoprocentní výkonnost je ve společnosti obrovský, ale tím, že vyčerpáme všechnu energii v nesprávný čas, ničemu nepomůžeme. Vážně není nutné, když přijdeme unavení z práce ještě umývat podlahu. Samozřejmě je to o prioritách, ale pokud „neubereme“, budeme se začátkem zimy na pokraji zhroucení a pak už nezvládneme vůbec nic.
Příroda jako univerzální lék
Velkým pomocníkem proti únavě je také procházka na čerstvém vzduchu. Procházka je vlastně takový aktivní druh relaxace, prospěje nejen psychické ale i fyzické stránce. V případě, že „vytáhneme“ ven i některého člena rodiny, prospěje i vztahům sociálním. Ale i v případě, že se ven vydáme sami, pomůže nám to ticho a klid pročistit hlavu. Popřemýšlet, utřídit myšlenky a hlavně trochu zpomalit. Není třeba podnikat nějaké celodenní túry, i dvacet minut každý den dokáže zázraky. Nehleďme na počasí, i déšť a vítr má svoje kouzlo a motivuje k jinému zamyšlení, než slunečný den.
Technologie – dobrý sluha, zlý pán
I přesto, že se technologie staly nedílnou součástí našich životů a jsou užitečnými pomocníky, zahlcují naši mysl spoustou informací, často i těch nevyžádaných. Zkusme si večer místo televize a chytrého telefonu v ruce přečíst knihu, sednout si s rodinou, partnerem, a jen si povyprávět jaký jsme měli den, zahrát si deskovou hru. Bílé světlo, které tyto technologie vyzařují, uměle oddaluje únavu i spánek, často potom se zděšením zjistíme, že už je něco málo po půlnoci a za několik málo hodin nám zazvoní budík. Ke všemu jsme se ještě probrali černou kronikou internetových zpráv a to klidnému spánku moc nepřidá, není přeci jen lepší zjistit, co se dnešní den podařilo našim nejmilejším?
Důležitá samota
I když by se mohlo zdát, že samota je depresivní, každý by měl umět být sám. Podzim je k tomu výborný čas. Je jen na nás, kde se rozhodneme si svojí samotu užít a protřídit si myšlenky. Ať už je to horká koupel, procházka, nebo parapet okna v uplakaném dni. Čas, který zvládneme prožít jen sami se svými myšlenkami je velmi užitečný a nezanedbatelný, dokáže odbourat stres a smutek, který v sobě často nedokážeme dekódovat a smazat neužitečné věci, které v hlavě straší jen proto, že si je nedokážeme dořešit.
Kreativní vyjádření pocitu
V neposlední řadě je dobré svoje pocity, frustrace i obavy ze sebe nějakým způsobem dostat. Proto buďme kreativní, pišme, kresleme, tvořme. Někomu stačí antistresové omalovánky, jiný potřebuje svoje pocity vyzpívat, další napíše báseň. Nestyďme se, naše dílo nikdo vidět nemusí, ale svoje pocity bychom si neměli nechávat uvnitř sebe, je důležité s nimi pracovat, a pokud je nějakým způsobem zhmotníme, dost nám to situaci usnadní.
Je to samozřejmě jen špička ledovce toho, co pro sebe můžeme udělat. Důležitou součástí je i vyvážená zdravá strava, přičemž ale musíme myslet na to, že s podzimem by měla být vydatnější. Hlavní ale je pamatovat na to, že tím, že zpomalíme, se vyhneme tomu, abychom se museli úplně zastavit. A zima přeci netrvá věčně, stejně jako každý den vyjde slunce, po každé zimě přijde jaro a přivítá nás s optimismem a notnou dávkou nové energie!
