Kutálí se jedna slza za druhou. To máme všichni společné. Emoce. Ale pohled na to, jaký signál pláčem vysíláme, se diametrálně liší. V tomto směru si muži a ženy nejsou rovni.

Oči vás prozradí

Pláč. Součást mnoha pocitů. Smutek, zlost, zklamání, odhalená lež, bolest, křivda, podvod, štěstí, radost, láska, zmar. Netřeba ztráty blízkého člověka, zánětu kyčle nebo promocí, abyste uronili slzu. Někoho rozpláče i plesnivý lilek. Konečně jste si vyhodili z kopýtka a nešli slepě za slevovou akcí. A to jste se na ty zeleninové lasagne tolik těšili.

Pláč je přirozenou odpovědí na emoční ohňostroj. Pojí se s ním často groteskní mimika a produkce slz. Nejde o reakci vytrženou z kontextu rozpoložení, ale o ochranný mechanismus, kdy se endorfiny a stresové hormony snaží o uklidnění jedince. Jako děti pláčeme všichni stejně, nehledě na pohlaví. V období puberty se ale tento projev u chlapců utlumuje a u dívek naopak posiluje. A dojem, jaký budíme, se začíná odlišovat. A zatímco ženy si přihrávají plusové body, muži prohrávají na plné čáře.

Podmínky se mění

Muž. Ochranitel dětí a žen. Živitel rodiny. Symbol síly, odvahy a vůle. Osobnost, charakter, bijec za spravedlnost. Romantik a srdcerváč. Tvrdá skořápka a citlivý vnitřek. To všechno od něj očekáváme. Až na ten trapný pláč.

Když pláče žena, muži tápou

Mají dvě možnosti. Věřit v upřímnost emocí nebo pojmout pláč jako laciný trik. Ženy jsou v tomto směru přímočařejší. Není moc těch, co by měly pro vzlykajícího muže pochopení. Může se muž rozplakat po prohraném fotbalovém zápase stejně jako žena při vypadnutí favorita z Love Islandu? Může muž uronit slzu při cévkování močového měchýře stejně jako žena během menstruačních bolestí? Může muž brečet kvůli nabouranému autu stejně jako žena pro ztracenou bižuterii? Může. A má ohromné štěstí, má-li vedle sebe protějšek, který jeho emoce přijímá se vším všudy a na první dobrou ho neodsoudí. To totiž není otázka pohlaví, ale jednotlivce s pocity, se strachy a radostmi, s potřebou sdílení a proudění.

Muži se cítí v pasti

Je na pováženou, když se jim po tvářích z malicherných důvodů koulí slzy. A mohou za to ženy. Něžné pohlaví sprostě zneužívá pláče, usurpuje si ho pro sebe a umí ho použít jako zbraň. A pak muž – sveřepý a odvážný – vypadá jako břídil, když natahuje a snaží se jít stejnou cestou.

Velký paradox

Nelze bagatelizovat a házet všechny do jednoho pytle, ale všeobecně se má za to, že ženy jsou citlivější a schopné dlouhé hodiny mluvit o svých pocitech. Je to pro ně přirozené, určitá forma terapie. A pokud při čtení z duše uroní pár slz, nikdo se nad tím nepozastaví. Vypráví a hloubají, pitvají se v detailech, otevírají se a nahlíží do svého nitra. Léčí se tak.

Muži takoví většinou nejsou. Je pro ně těžké vyjádřit pocity a dát průchod emocím. A právě tam narážíme na absurdnost celé situace. Pláč je totiž základním projevem mnoha emocí a díky němu by si mohli muži snáz ulevit a vypovídat se bez vnitřních a uměle vykonstruovaných bariér. Šance, že se tak stane, je ale mizivá. Společnost má jasně nastavená pravidla a změna je v nedohlednu.

Důkazem může být třaskavý soud Johnnyho Deppa a Amber Heard. Opomiňme násilí a zaměřme se na to, jak silný musí herec být, aby se slzami na krajíčku popisoval výhružky své bývalé manželky, ústupky vůči ní, její agresi a kritiku. A pak stačí, aby se druhá strana rozplakala, porota zjihne a jede se od začátku. Jakmile totiž žena uroní slzu, výpovědní hodnota důkazů protistrany prudce klesá.

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky.