Dlouhé roky jsme museli čelit přísnému diktátu a cesta za hranice byla jen pro vyvolené. Naštěstí přišel obrat o sto osmdesát stupňů a u nohou nám leží celý svět. Člověk může jet všude tam, kam ho srdce táhne. I nomádství by ale mělo mít pevné limity.

Nonstop na cestách

Každý rodič chce pro své děti jen to nejlepší. Je to přirozené. A je chvályhodné, že se čím dál více lidí zaměřuje na společné chvíle a jedinečné prožitky a hmotné dárky stojí v pozadí. Na druhou stranu se značně rozrostla skupina těch, kteří neváhají vyrazit na exotickou dovolenou s tříměsíčním dítětem. Hranice mezi zdravým úsudkem a riskováním je poměrně tenká, každý ji má ale nastavenou jinak, a tak jsou nomádi v jeden moment terčem soudů i cílem mnoha pochval.

Nomád – s kým máte tu čest?

Nomád v pravém slova smyslu je člen komunity, která se přesouvá z místa na místo, žije bez zázemí, pouze z obchodů, které vyhledává a iniciuje. Takzvané kočování se dnes přetavilo v “digitální nomádství”, které se vyznačuje pobyty v zahraničí po dobu několika měsíců. Jednotlivec je ale závislý na práci přes internet. Kvalitní připojení je tedy téměř jedinou podmínkou. Spousta firem je dnes nakloněna práci na dálku v režimu remote, kdy může zaměstnanec pracovat v jakoukoliv denní nebo noční dobu, nutností není ani stejné časové pásmo. Směrodatným výstupem je kvalita odvedené práce a striktní dodržování deadlinů. Výplaty ani komunikace nezávisí na osobním kontaktu.

Častým cílem nomádů bývá jihovýchodní Asie, která je v konkurenci všech zemí světa finančně nejméně náročná a zároveň nabízí jedinečnou kulturu, uvolněnou atmosféru, teplé počasí a punc exotiky. U párů nebo single lidí, kteří jedou za dobrodružstvím, se nedá nic vytknout, ale při cestování s dětmi vyvstává nespočet otázek, které svou odpovědí nikdy neuspokojí všechny. Nomádství je totiž tak třaskavé téma, že není možné najít vhodnou obhajobu.

Do světa s dětmi

Každý rodič se během prvních měsíců soužití s dětmi mnohokrát přesvědčí, že plány musí vzít kvůli malým špuntům často za své a bez kompromisu, ústupků nebo naopak přísné ruky není možné pohnout se z místa. Chystá-li se tedy celá rodina vstoupit do světa digitálního nomádství, jsou nároky na odhodlání a organizovanost rodičů mnohem vyšší. Pokud by totiž selhali nebo nějaký aspekt podcenili, pochybení se jim stokrát vrátí zpátky.

Děti se přizpůsobí rozličným podmínkám pro žití, ale i tak se s nimi pojí tři komplikace.

  • Výbava
  • Zdraví
  • Zázemí

Digitální nomádi často argumentují tím, že vše, co dítě potřebuje, se dá koupit všude na světě. To je sice pravda (i když v některých zemích jsou možnosti značně omezené), ale skutečné nomádství se vyznačuje pravidelnou změnou destinace. Otázkou zůstává, není-li takový přístup finančně náročný a příliš zatěžující přírodu. Nehledě na to, že s dítětem není možné cestovat nalehko. Třicetilitrový batoh – typický pro batůžkáře – stačit zdaleka nemůže.

Průměrné dítě je během prvních třech let života desetkrát nemocné. Od klasického nachlazení po vyrážky, bolesti břicha, nechutenství, záněty středního ucha a celou řadu dalších obtíží. Rýmu, pokašlávání nebo vši netřeba ani zmiňovat. Dostupná lékařská péče je při cestování s dítětem klíčová a tomu by měla odpovídat i zvolená destinace. Dětem nesvědčí ani vysoká nadmořská výška nebo přílišná blízkost moře, o výrazném a častém časovém posunu nemluvě.

Domov a pocit bezpečí se v životě dítěte formuje několik let a bez stabilního bodu, který u nomádství často schází a marně se skrývá za sílu zážitků a zkušeností, může být malý člen rodiny nesvůj, bez sebevědomí a pocitu podpory a soudržnosti. Děti v sobě potřebují smysl pro rituály a tradice, důležitý je pro ně dobře nastavený režim a pohodový rytmus.

Nenadálé změny nepůsobí dobře a z dlouhodobého hlediska dětem spíše škodí. Čím víc schází domovské prostředí, o to víc musí dbát rodiče na vzájemné propojení.

Autorka při tvorbě článku využila svých vědomostí, zkušeností a veřejně dostupných informačních zdrojů.