Každý má na tomto světě jasně vyhrazený čas a jde spíše o kvalitu, kterou můžeme ovlivnit. Bylo by ale hloupé myslet si, že si nejde o pár let bytí prodloužit. Stačí se vyvarovat toxických libůstek a činností, které na životě zdárně parazitují. Zatímco o negativním dopadu kouření toho víme až až, nuda požírá lidské duše bez našeho vědomí.
Ani o rok méně
V porovnání s jinými zeměmi si Česká republika nevede špatně. Muži se dožívají v průměru pětasedmdesáti let, ženy dokonce jednaosmdesáti. A to i navzdory velkému podílu rakoviny, problémům s vysokým tlakem, cholesterolem a hladinou cukru. Musí být ale výše zmíněný věk metou, za kterou přijde útlum a čekání na „závěrečné defilé“? Ne. Často se totiž zapomíná na psychickou zátěž, která z dlouhodobého hlediska páchá velké a především nesmazatelné škody na našich životech. O toxicitě stresu není pochyb, nejde jen o šrámy na mentalitě a celkovém zdraví, ale svůj díl viny za sebou vláčí i nuda. Problém ale tkví v tom, že jen málokdo ví, co to přesně je, co způsobuje, jak se jí účinně bránit nebo ji využít ve svůj prospěch, aby se mohla ve větší síle probudit fantazie a kreativita.
Miska vah
Mnohé výzkumy provedené v devadesátých letech minulého století potvrdily, že existuje pevná spojitost mezi nudou a předčasnou smrtí. Paradoxem ale je, že čas vyplněný nudou vnímá člověk jinak. Úsek mnoha minut a hodin je totiž v mysli mnohem delší než doba věnovaná práci nebo oblíbeným aktivitám. Jen těžko si tak můžete přiznat, že si život ve skutečnosti zkracujete, protože čas se táhne a plouhá.
Na druhou stranu nemá ani druhý extrém, kdy se člověk snaží vyplnit každou volnou chvilku svého života nějakou činností, zdravé podloží. Pár minut lelkování organismu neuškodí, ale všeho s mírou, aby tělo neotupělo a přirozené procesy, které udržují tělo a mozek v kondici, nevyhlásily stávku. Na volnější režim si lze totiž velmi snadno zvyknout a vybičovat se k výkonu je pak mnohem náročnější.
Úpadek místo odpočinku
Psychologové definují nudu jako negativní duševní stav, kdy jedinec ztrácí přirozený a pronikavý zájem o běžné aktivity. Má problémy se soustředit, svírají ho pocity omrzelosti, únavy a zbytečnosti. Člověk nevidí smysl ve svém bytí, pokouší se o něj úzkosti a deprese. Seznam potíží se každou další hodinkou nudy rozšiřuje a jednotlivé projevy se umocňují a negativně ovlivňují vnímání okolí i sebe samotného.
Nuda jako taková je podceňovaná, ale z dlouhodobého hlediska jde o zdroj mnoha fyzických i psychických problémů. Pro mnohé laiky i odborníky je to bohužel skrytý zdroj. Jen málokdo totiž určí nudu jako zárodek zdravotních komplikací. Jde o nadbytečný projev, se kterým by si měl umět každý poradit. A tak se pacienti – znudění, znechucení sami sebou, nemotivovaní, rezignovaní a otrávení, nespokojení, pasivní – množí téměř geometrickou řadou.
Už ve středověku měli lidé o nudě povědomí, zpravidla ji ale spojovali s leností. Nohy na stole, nic nemusíte a nikdo po vás nic nežádá. Domnělá pohoda, která přímo souvisí s povalováním. Jenže omyl. Místo odpočinku a nabrání sil se některá negativa umocní a dostaví se únava. Pocit vyčerpání je reálný a objevují se jeho jasné obrysy.
Bludný kruh
Jako první se pochopitelně nabízí možnost zvednout se a hodit nudu za hlavu. S tím se ale kupodivu pojí jedno velké riziko. O co víc úsilí musí člověk vynaložit, aby se přemohl a pokořil nudu, o to nižší pud sebezáchovy má, a zároveň touží přebít jeden extrém druhým, aby byl efekt okamžitý. Vnímání dopadů zkratkovitého jednání ale bývá v mlze, a tak se o slovo hlásí drogy, alkohol, noční život, nebezpečné sporty a překonávání limitů za hranicemi zdravého úsudku.
A právě tady – v procesu léčby – tasí nuda svou nejsilnější zbraň.
Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností.