Říkáte často věty typu: „Radši to udělám sám.“ Nebo: „Zvládnu to sám, nikoho nepotřebuji.“? Pak jsou tyto řádky rozhodně pro vás. Nechat si pomoct od okolí je nesmírně důležité, i když to tak třeba aktuálně necítíte. Neustálé nakládání na vlastní bedra a odmítání cizí pomoci, může vést jedině k vyhoření. Přijměte pomocnou ruku a ulehčíte si život.

Příčiny odmítání pomoci

Důvodů, proč nechtějí někteří lidé pomoct, je hned několik. Třeba se v nich najdete i vy samotní.

  • Jste perfekcionista. Potřebujete mít všechno dokonalé. A když je to jinak, jste nervózní.
  • Máte pocit osobní nezávislosti. Nechcete být nikomu za nic vděční.
  • Jste až příliš sebekritičtí. Nedovolíte si odejít od práce, dokud ji precizně neodvedete. A to i přesto, že je pro vás náročná. Váš „vnitřní kritik“ je přesvědčený o tom, že to prostě musíte zvládnout sami.
  • Jste sólo hráč. To znamená, že raději pracujete individuálně. Týmová spolupráce vám nic neříká – myslíte si, že stejně všechno zvládnete nejlépe.

Výše uvedené je jen pouhým zlomkem toho, proč můžete od druhých odmítat pomocnou ruku. Podstatné však je uvědomění si tohoto problému. Jistý stupeň náporu můžete krátkodobě zvládnout, jenže kumulující se povinnosti vás mohou dovést až ke dnu. Zkrátka se jimi necháte převálcovat jen proto, že si neumíte nebo nechcete říct o pomoc.

Nepodceňte riziko syndromu vyhoření

Říkáte si každým dnem: „To zvládnu.“? Pak máte možná pravdu. Ale duše i tělo se dřív nebo později ozve, pokud mu nijak neulevíte. Lidský organismus zvládne skutečně mnohé, samozřejmě záleží i na stabilitě psychiky, avšak nikdo není nevyčerpatelný. Abyste tedy mohli nadále bezproblémově fungovat, potřebujete nabrat energii. Neostýchejte se, vzít si dovolenou. Odpočinek vám prospěje. A možná si během něj uvědomíte, jak je důležité mít kolem sebe lidi, kteří vám pomohou. Být na všechno sám, je cesta do záhuby, depresí a úzkostných stavů. Pečujte o svou duševní pohodu.

Položte si několik zásadních otázek

Chcete vědět, jaké by to bylo, kdybyste skutečně o pomoc požádali? Potom si zkuste položit několik důležitých otázek:

  1. Co vám brání v tom, říct si o pomocnou ruku?
  2. Co vám brání v tom, předat úkol/činnost někomu jinému?
  3. Dokážete si představit, jaké by to bylo, předat úkol někomu jinému? Jak byste se cítili?

Když si dokážete odpovědět na tyto jednoduché otázky, je to základ úspěchu. A pak už jen uveďte myšlenky v praxi. Alespoň jednou týdně si vyhraňte maličkost, kterou budete delegovat. Prostě ji necháte někomu jinému ke splnění. Postupem času budete počet těchto „maličkostí“ navyšovat. Abyste unaveným bedrům ulevili od té tíhy přehnané zodpovědnosti.

Říct si o pomoc není žádná ostuda

I ti nejúspěšnější lidé na světě někdy žádali o pomoc druhé, ať se jednalo o cokoliv. Vždyť člověk je stavěný k vzájemné součinnosti a týmové spolupráci. Nikdo ještě nikdy nic nedokázal úplně sám… Dovolte tedy okolí vstoupit do vašeho života. Začít můžete třeba u svých nejbližších v domácnosti a postupně pokračovat i k širšímu okruhu přátel a známých. Budete tak žít mnohem uvolněnější a radostnější život. Přestanete se pachtit a začnete si konečně užívat každý den naplno.

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky a veřejně dostupných informačních zdrojů.