Strach je všeobecně velmi negativně vnímaná emoce. Nikdo z nás se nechce bát, je nám to nepříjemné a nejraději bychom strach úplně vytěsnili ze svých životů. Uvědomme si však, že strach je emoce nejen důležitá, ale pokud s ním umíme pracovat a využít jej ke svému prospěchu, tak i velmi užitečná. Udělejme proto ze strachu svého pomocníka a přítele.

Dobrý sluha, zlý pán

Moderní svět nahrává rozvoji psychických problémů, při kterých strach získává kontrolu nad naším životem. Řadí se sem sociální fobie, úzkosti všeho druhu, ale také deprese, nebo například nespavost. Pokud se však naučíme se strachem zacházet, jsme na nejlepší cestě se těchto neduhů zbavit, nebo se jim obloukem vyhnout. Nesmíme za žádnou cenu dovolit, aby nad námi převzal kontrolu, protože pokud se na nás začne živit, roste neuvěřitelnou rychlostí a dokáže ničit životy.

Beze strachu to nejde

Úplná absence strachu je druhý extrém, a dalo by se říci i zákeřnější hrozba. Na strachu totiž závisí také pud sebezáchovy, nebo například empatie. Proto bychom se neměli snažit jej vytěsnit ani přehlížet, mohlo by to mít fatální následky. Nutno dodat, že úplná absence strachu v nejčistší formě se projevuje pouze u osob s psychopatickou poruchou osobnosti.

Personifikace, vítej příteli!

Hodně užitečným způsobem k přijetí a kladnému vnímání strachu je personifikace. Pokud strach budeme vnímat jako bytost, se kterou je možné vést diskusi, máme napůl vyhráno. V naší mysli poté může probíhat simulace rozhovoru s pomyslným „policajtem“, racionálně poté dokážeme sami sobě vysvětlit, proč je třeba si dávat pozor, ale zároveň neztrácet hlavu. Strach nám poslouží jako duchovní průvodce a přítel, personifikace mu však bere prostor k tomu, aby narostl do nepatřičných rozměrů.

Zhmotněme myšlenku

A pokud už svého průvodce máme, musíme se postarat o to, abychom na něj nezapomínali. K tomu poslouží například obrázek „policajta“, který si vložíme do peněženky. Pokud prožijeme strach, můžeme o tom večer napsat příběh, včetně rozhovoru s pomyslným průvodcem. Opět záleží jen na nás a naší fantasii. Jako všude, i zde platí, že pokud myšlenku můžeme uchopit, dokážeme s ní efektivněji pracovat.

Nebojme se říct si o pomoc

Někdy i přes veškerou snahu, kterou vynaložíme, nezvládneme vlastní vědomí sami usměrnit. Nebojme se proto svěřit osobám, kterým důvěřujeme, každý má občas právo něco nezvládnout a člověk nemusí být na všechno sám. Občas, pokud se strach už vymkl kontrole a je z něj bestie s tisíci chapadly, je na místě i pomoc terapeuta. Toto často tabuizované řešení není žádná ostuda, zahoďme proto veškerý stud, vždyť jde o náš život a naše štěstí.

Vnímejme strach maximálně kladně, vpusťme ho do našeho života jako rádce a přítele, ale určeme mu hranice, které nesmí překročit. Určitě brzy sami uznáme, že to vůbec není tak špatný společník, jak by se mohlo zdát a že být občas na pozoru je potřeba. Rozhodně mu však nedávejme pravomoc ovládat náš život, ten patří jen a pouze nám!

Autor se tématem dlouhodobě zabývá a čerpá ze svých zkušeností.