Téma závislostí je řešeno nejen v odborných kruzích, ale i ve společnosti. Mnozí lidé závislost stále považují za projev slabosti. Přemýšleli jste ale někdy nad tím, proč vlastně někteří lidé sahají více než je zdrávo po alkoholu, proč kouří, užívají drogy nebo z jakého důvodu se přejídají? Odpovědí je hned několik. Jedno je však jisté, závislosti se nevyhýbají nikomu. Mohou člověka postihnout v jakémkoliv životním období, bez rozdílu věku a pohlaví.

Závislost jako berlička

Během života přichází nejen hezké chvíle, ale i ty emocionálně vypjaté a složité. Spouštěčem jakékoliv závislosti může být nespokojenost s vlastní osobou, nedostatek sebelásky nebo nadmíra stresu, kterou člověk neumí zpracovat. Inklinace k alkoholu či měkkým a tvrdým drogám je v podstatě jakýmsi únikem před realitou všedního dne. Závislost bychom mohli nazvat taktéž berličkou, která krátkodobě pomůže, avšak z dlouhodobého hlediska uvrhne dotyčného do pomyslné temnoty. A z té se pak horko těžko dostává.

Kdo k závislostem může více inklinovat?

V americkém Národním institutu pro zneužívání drog si odborníci definovali několik skupin lidí, kteří mohou více inklinovat k různým druhům závislostí. Jaké to jsou?

  • Lidé s duševním onemocněním typu deprese nebo bipolární porucha: na vině bývá v těchto případech zpravidla odlišná chemická reakce v mozku.
  • Lidé s vyšším IQ: může se jednat o únik z reality, která představuje pro nadprůměrně inteligentního člověka zátěž. Možným spouštěčem je i stres, sociální izolace, pocit nepochopení nebo obtížné navazování mezilidských vztahů. Tito lidé si současně mohou užívání jakýchkoliv drog nebo alkoholu racionálně vysvětlovat a bagatelizovat tak jejich negativní účinky.
  • Děti závislých rodičů: podle amerického Národního institutu zdraví je riziko užívání jakýchkoliv návykových látek mnohem vyšší u potomků lidí, kteří se závislostí též potýkají nebo potýkali (řádově o 45 až 79 %).
  • Lidé s vyšší mírou citlivosti: inklinaci k závislostem může údajně ovlivnit i konkrétní osobnostní rys – hypersenzitivita nebo také negativní emocionalita. K užívání drog nebo alkoholu se mohou tedy více uchylovat ti jedinci, kteří intenzivně prožívají jakékoliv emoce, tj. stres, strach, smutek nebo hněv.

Kde je ta „míra“?

Ve společnosti častokrát kolují otázky typu: „A kdy už je toho moc?“, „Jaká je ta správná míra?“, „Jak poznám, že už jsem závislý?“ Odpovědi však zná vždy jen dotyčný člověk. Neexistují žádné přesné tabulky, které by o komkoliv tvrdily, že je skutečně již závislý nebo nikoliv. Každý musí přehodnotit svou situaci individuálně a racionálně. Když si tedy dáte jednou za týden dva decilitry vína, nejspíš nemusíte panikařit. Pakliže ale máte potřebu popíjet každý den a množství alkoholu stupňujete, je nutná ostražitost.

Podobné je to u kouření cigaret. Jak si zapálíte, i kdyby jednu jedinou, vaše závislost na nikotinu se může časem rozrůst v obří rozměry. Vnímejte tedy u sebe ty jemné nuance, díky kterým poznáte, že je něco v nepořádku. Vše máte ostatně ve svých rukách.

Dlouhá cesta k cíli

Máte pocit, že jste propadli jakékoliv závislosti (nebo někdo ve vašem blízkém okolí)? Pak je nasnadě vyhledat odbornou pomoc v podobě psychoterapeuta, psychologa, lékaře nebo adiktologa. Bez pomoci se zkrátka neobejdete. Také budete potřebovat notnou dávku silné vůle a odhodlání změnit svůj život. Nutné je pracovat na své vlastní osobnosti, vzdělávat se a učit se sebelásce. Jedině tak se můžete na této dlouhé cestě dostat k cíli, který znamená život bez oněch „berliček“.

Odpoutání se od závislostí ostatně představuje celoživotní práci na vlastní osobě. Ale když to zvládnete, stanete se daleko silnějším člověkem, než jste byli kdy dříve.

Při tvorbě článku jsem využila svých vědomostí, zkušeností a veřejně dostupných informačních zdrojů.