Soužití s dalšími lidmi je občas na levačku. Ne vždycky si padnete do noty. To, co bylo dříve normální, je dnes otázkou volby. Naštěstí. Už nemusíme vykouzlit úsměv na povel a udržovat vztahy na jedničku. S partnerem, s učitelkou našich dětí a ani se sousedem.

V minulosti

Stačí se otočit třicet let zpátky a hned je vám jasné, jak moc se doba proměnila. Lidé žili ve vícegeneračních domech a velké rodiny spolu sdílely úplně všechno. Vesnice fungovala jako tržiště, kde každý řešil každého. Někomu to vyhovovalo, jinému ne. Na jednu stranu je to poměrně dobré prostředí pro život. Lidé se vzájemně zajímali a všímali si, starali se, pomáhali si a žili s určitou jistotou na duši. Na druhou stranu se takový přístup může stát velmi snadno toxickým, kdy si chcete uzmout nějaké životní tajemství pro sebe a ne ho se všemi sdílet.

Doba jde dopředu

Dnes se žije jinak. Mnohem více lidí se přesunulo do bytů – menší a nájemních (přesně tak, jak tomu velí dnešní ekonomická situace) a uzavřeli se do sebe. Žijí kulturou, cestováním a kariérou. I s dětmi. Soužití s babičkou a dědečkem pod jednou střechou se zkrátka už nenosí a do popředí se dostává samostatnost. Proč ne. Ale jak je to se sousedy? Prošli také takovou proměnou? Ano, nedobrovolně i z vlastní vůle.

Po příchodu domů

Jen si to představte. Vejdete do bytu, sundáte boty, pověsíte bundu a klíče dáte do misky. Pohladíte kočku, dveře cvaknou, zamknete a máte svůj svět. Nikdo vás neruší. Nesnese se na vás matka, co chcete k večeři. Nechce si s vámi povídat babička, co děti ve škole. Soused není opřený o plot a nerozjíždí hovor o nutnosti kompostu. Pod oknem nehaleká tetka ze třetího kolena, jestli nechcete buchty, co jí zbyly v troubě, protože její synek odjel na kolej bez výslužky. Nemusíte řešit drby, klepy ani jiné oplétačky druhých. Kdo je těhotný, kdo zemřel, kdo má zlobivé děti, kdo co koupil nebo zdědil, kdo přibral a nastoupil na operaci kyčle. Jenom vy. Sami, spokojení a pro sebe.

Se sousedy se spousta lidí vůbec nezná nebo jen tak zběžně od cesty výtahem. Žádné přehnané vazby, žádné vysvětlování. Pokud už máte záchvat slušnosti, odpálíte krátký small-talk. Ale nic víc. Možná tak něco málo o počasí, o svozu odpadu, o politické situaci nebo kvalitě vody. Nic osobního. Je úplně jedno, jestli vedle vás bydlí mladá rodina s dětmi nebo starší vdovec. Soused jako soused.

Nemusíte se zvát na oslavy narozenin, nosit si přebytky zavařenin ani se zajímat o to, jak dopadly ty obávaný odběry krve. To je nadstavba běžných vztahů dneška. Na druhou stranu osekat vzájemné vztahy na nulu také není cestou ke štěstí: Přeci jen jsou to lidé, kteří s vám sdílejí vymezený prostor.

Jak se chovat k sousedům

  • Zeptejte se na jméno a osobní situaci.
  • Zapátrejte po jejich práci.
  • Vzájemně se informujte o záležitostech ohledně bytu a města.
  • Pomáhejte si – ve výtahu, s parkováním, s hlídáním v době nepřítomnosti.
  • Zajímejte se – proč se svítí, proč nejsou dlouho doma atp.

Jde o naprostý informační základ, jaký byste o lidech, kteří bydlí hned vedle vás, měli mít. Nejen z důvodu vlastní bezpečnosti, ale i běžného vnímání svého okolí. Nic víc není potřeba – žádné detaily, šroubovaná přátelství nebo hovory na krev.

Možná nejste společenští, možná máte rádi svůj klid a nesnesete, když se o vás někdo přehnaně zajímá. To je v pořádku. Ale měli byste – ať jste kdekoliv – udržovat základní parametry sousedských vztahů pro případy nouze, jako je nemoc, vyzvednutí pošty nebo balíčku, hlídání mazlíčku v době vaší nepřítomnosti, ale třeba i požár nebo přepadení a loupež. Je hezké být v životě sám za sebe, ale všechno má svoje hranice.

 

Zdroj: https://mojebetynka.maminka.cz/clanek/vychazet-se-sousedy-je-umeni-ovladate-jej