Představme si slovo, moc jediného slova, jediné věty. Dokáže nás udělat šťastnými, dokáže do našeho vědomí zasít semínko nejistoty, dokáže nám zkazit den, ale i celý život pokud mu to dovolíme. Proč je moc slova tak silná a proč je občas tak snadné někoho ranit? Pořádně se zamysleme pokaždé, než něco vyslovíme, mohli bychom toho litovat.

Mluvme s rozmyslem

Řeč je výsadou člověka. Je to dar, který nám umožňuje lépe komunikovat, spolupracovat, řešit problémy. Zároveň s tím ale neseme i velkou zodpovědnost za to, co říkáme. Slovem dokážeme také škodit, někdy i nevědomě, díky nerozvážnosti, nebo třeba pod vlivem emocí. Jednou vyřčené už těžko vezmeme zpět, a jediná fráze či věta může někomu z našich blízkých ubližovat i roky. Naučme se proto mluvit s rozmyslem.

Vymažme staré fráze

Každý z nás si jistě pamatuje fráze, které mu jako malému rodiče často opakovali. Ti šťastnější z nás slyšeli: „Sněz tu polévku, nebo nevyrosteš; Mám ti jednu plácnout, abys měl proč brečet?“ Ti méně šťastní například: „Necpi se tolik, podívej se, jak ti roste pupík; Když se budeš vztekat, nikdo tě nebude mít rád. “ Všechny tyhle nevinně vypadající slovní obraty, se nám uložily hluboko do podvědomí a v dospělosti nám mohou zakládat na problémy se sebeúctou, váhou, sebevědomím, nebo třeba otevřenosti vůči ostatním. Vyhněme se proto takovým frázím, ať už vůči dětem, přátelům nebo příbuzným.

Když hádka, tak konstruktivní!

Hádkám se čas od času nevyhne nikdo z nás. Pokud se ale do konfliktu dostaneme, nikdy nejednejme pod náporem emocí. Zkusme odejít, utřídit si myšlenky a spor vyřešit s čistou hlavou. Ovládnutí vztekem bychom mohli říct spousty věcí, kterých bychom později mohli litovat, a jednou vyřčené už nelze vrátit. Můžeme druhého negativně ovlivnit na hodně dlouhý čas. Pokud přece jen řekneme něco, jen abychom druhého ranili, a jsme si toho vědomi, omluvme se. Omluvou sice nesmažeme to špatné, ale ujistíme druhého, že nám na něm záleží.

Udělejme si pořádek v hlavě

Slova nám mohou ublížit, jen pokud je necháme. Proto pokud nás někdo urazil, zostudil, nebo se nás dotknul, zamysleme se nad tím, jestli sám nejednal pod vlivem emocí. Zároveň se zamysleme i nad tím, jestli pro nás daný člověk znamená vážně tolik, aby nás jeho slova ranila. Pokud se rozhodneme, že onen člověk je pro nás důležitý, komunikujme. Počkejme, až se situace uklidní a zeptejme se, jak vážně svoje slova myslel, a proč je vůbec řekl. Často zjistíme, že se jedná o neuvážené myšlenky, které nám prostě jen měli ublížit, ať už protože byl druhý zahnaný do úzkých, nebo protože chtěl urychlit průběh hádky. Často se k nám dostane i neúplná informace, nebo chybně porozumíme, nebojme se proto komunikovat. Nedovolme, aby nám slova působila bolest.

Komunikace mezi lidmi je jedním z nejdůležitějších atributů spokojeného života. Buďme proto upřímní, ale zbytečně neubližujme. Pokud se v mezilidských vztazích dokážeme naladit na správnou komunikační vlnu, usnadní nám to život. Neubližujme slovem, a nenechme si slovem ublížit, vždyť řeč je skvělý a krásný nástroj k usnadnění života, pokud jí používáme s rozmyslem a úctou ať už ke slovům tak i k lidem. Využijme krásy jazyka a snažme se rozdávat radost namísto utrpení!

Autorka se tématu dlouhodobě věnuje a vychází ze svých zkušeností.