Vše, co potřebujeme k meditaci, máme už v sobě. Přesto může být zajímavé a přínosné dozvědět se o technikách, které používají jiní a rozdílný přístup může ukázat další úhel pohledu a naučit nás novému přístupu, který pro nás bude posunem. Právě proto vznikl tento článek. Abychom mohli společně sdílet.
K meditaci návod nepatří
Meditace je pro mě nejhlubším vyjádřením sebe sama. Je to způsob, jak se prožít v plné hloubce, Lásce, vnitřně se ztišit a jen Být. Mohu se prožívat jako Oceán, vznášet se ve Světle, aniž bych vnímala fyzické tělo, rozplývat se v blaženosti nebo se ponořit do sebe a rozpustit nefunkční vzorce chování, které mi již neslouží.
Meditace se utváří sama podle toho, co zrovna potřebujeme prožít. Nebo podle vlastního cítění a toho, co se prožít rozhodneme. Většina z nás si pod pojmem meditace představí, jak sedí „na turka“ nebo leží se zavřenýma očima v plném soustředění. Meditace je však především o plném prožití okamžiku. Může jí být četba knihy, sázení zeleniny, procházka lesem nebo mytí nádobí.
Na internetu dnes koluje bezpočet návodů na nejrůznější techniky a řízené meditace, které mohou být výborným průvodcem a inspirací. A i když si vystačíme sami, někdy může být zajímavé zkusit rozdílný přístup, který nám přináší někdo jiný.
Vybrala jsem několik vlastních prožitků a technik, které mi pomohly zklidnit vlastní mysl a ponořit se hlouběji. Víc se uvolnit.
Uzavírající se hladina
Tuhle techniku jsem si v sobě našla v momentě, kdy se mi nedařily zklidnit myšlenky a nemohla jsem se ponořit dostatečně hluboko.
Představím si, že se vznáším v oceánu, prožívám jeho sílu, hloubku a nekonečný prostor. Vnímám to ticho a klid a nad sebou vidím hladinu. V momentě, kdy se v tomto pocitu ukotvím, objeví se pode mnou další hladina, do které se propadám. Ve chvíli, kdy se nade mnou uzavře jako ta předchozí, vydýchám ze sebe přebytečné myšlenky a uvolním se více do sebe. Ukotvím se v novém pocitu a objevuje se pode mnou další hladina, kterou propluji. Je to jako nekonečná řada oceánů nad sebou, jejichž hladinami se postupně propadám.
Bezpečně v bříšku
Kdo z nás by na své cestě osobního rozvoje nenarazil na vlastní dětství, porod či prenatál? Zprvu jsem v sobě hledala původce některých bloků v dětství. Později mně meditace dovedla až do momentu porodu, kdy jsem procítila vše, co jsem kolem sebe vnímala, vše co jsem cítila v ten moment k mámě, k tátovi a k životu. Když jsem šla ještě dál, dostala jsem se do momentu, kdy jsem se vznášela u mámy v bříšku.
Tady pro mě bylo důležité prožít pocit bezpečí, harmonie a radosti z Bytí. Pouze se se v tom vznáším, vnímám barvy kolem sebe, pocit, že jsem v plodové vodě, v teple a nechám v sobě rozpustit napětí a další emoce, které tam v tu chvíli nepatří.
Pocit odpoutání
Tahle meditace mi pomáhá získat nadhled a prožít, kým ve skutečnosti jsem.
S každým výdechem od sebe nechám odpadnout něco, co je pro mě důležité, vše, co se týká mého života. Ať už je to práce, rodina, partner, zájmy či cokoli, na všem mi zrovna záleží. Vnímám, jak to ve mně přestává existovat, až zůstane pouze pocit klidu a bezčasí. Vznáším se a jen jsem, aniž bych vnímala čas. Můj život přestává být lineární.
S dalšími nádechy a výdechy přestávám vnímat fyzické tělo, necítím podložku, na které ležím, oblečení ani přikrývku. Neslyším hluk z ulice. Celý svět, tak jak ho vnímám během dne, zmizí. Nevnímám už ani sebe, jen nekonečné vědomí, jehož jsem součástí.
V meditaci můžeme prožívat vše, co si jen budeme přát. Stačí tomu dát prostor a počkat, co k nám přijde.
Autorka při psaní tohoto článku vycházela z osobní praxe.
