Každá zkušenost je darem. Makedonie mi jich přinesla celou řadu. Od těch, které nejsou vidět až po ty, které si s sebou povezu zpět do Česka.

Makedonie přinesla vše, co jsem nečekala

První den se nesl v duchu příletu, ubytování a prvního nákupu. Přistála jsem nedlouho před západem slunce, takže jezero muselo počkat na další den. Stejně jako registrace na policii, kde mi život přinesl první dárek. Někoho, s kým jsem mohla mluvit celé hodiny anglicky! Moje angličtina potřebovala oprášit a těch několik málo lekcí před odletem zdaleka nestačilo. Nejen, že jsem se dozvídala řadu informací o zdejší kultuře, ale navíc jsem tu od prvního dne nebyla sama. Také jsem zjistila, že polovina lidí zde nemluví anglicky vůbec nebo hůř než já. To mě povzbudilo mluvit ještě víc.

Church of St. John at Kaneo byl jedno velké překvapení

Místo, které jsem si tu oblíbila nejvíc. Turistická atrakce, která je na očích, řekli byste. Kostelík, který vyhodí Google jako první. Inu, oprávněně. Celé to místo je jako světlý kousek obklopený zbylou realitou. Je to jako stát uprostřed světla, v naprostém tichu a klidu, bez okolního ruchu. Kostelík je přístupný a uvnitř si lze koupit a zapálit svíčku. Celý ten prostor uvnitř dýchá posvátnou energií. Kouzelná je i zahrada s výhledem na jezero, jako by ji vystřihl z shakespearovské hry.

Při odchodu mě provázel zástup světelných bytostí, které mi přinesly krásná poselství a dary do mého bytí. Odcházela jsem o deset kilo lehčí a cítila se mnohem svobodnější. Odvážím si odsud nejen prožitky, ale i šišku, ze které si vyrobím náhrdelník.

Smečka divokých psů v zahradě

Druhý měsíc jsem strávila ve vedlejším městě, ve Struze. Hned po příjezdu jsem narazila na smečku dvanácti divokých psů, kteří se ke mně stavěli obezřetně, až nepřátelsky a nechtěli mě nechat projít ulicí. Nezbylo mi, než obejít několik domů. Pro příště jsem byla připravena lépe a milým pejskům jsem koupila jídlo. Sice ho zhltli, ale nedůvěra trvala. Koupila jsem další. Obezřetnost povolila, vrčení se nekonalo. Z divoké smečky se stala přátelská banda, jak by řekl můj děda, která mě vyprovázela, kdykoli jsem odcházela a čekala na mě, když jsem se vracela zpět. Makedonci mají psy volně, takže nebylo nic zvláštního, když mne dva z nich doprovázeli i kilometr po městě.

Kamarád pro Česko z Makedonie

Nečekala bych, že právě tady najdu kamaráda, se kterým se uvidím v Česku. Já odsud toužila odjet, on se tam stěhoval. A to prakticky do stejného města a ve stejném měsíci, kdy jsem odsud měla odjíždět. Let jsem už měla koupený a mohla se těšit na někoho odsud, s kým se po příletu uvidím. Život je samé překvapení. Přináší nám scénáře, které bychom nevymysleli a zpravidla jsou  to ty nejlepší.

 

Autorka článku čerpala z vlastních zkušeností.