Chutě jednotlivých lidí se různí, Češi ale mají mnoho společného. Naše kuchyně je tradiční, hutná a bez zbytečných experimentů. Mohlo by se zdát, že tu není pro veganství místo. Alternativní směry na talíři jsou nám spíše cizí. Hrozí, že celosvětové trendy zabodují a Čech vymění výpečky za tofu?

Plnou parou vpřed

Už dávno se nedá hovořit o rozpětí několika let, tlak na veganskou stravu sílí každý den. Masožravci a staročeská kuchyně jsou dehonestováni a do popředí se dostávají šťastné slepice a spokojené krávy. Ze začátku stačilo mávnout rukou a odsunout malichernosti k těm, kteří nemají co jiného na práci. Dnes je situace ale jiná, závažnější. Velkou měrou se na tom podílejí celebrity za velkou louží. Hrdě se hlásí k rostlinné stravě a dávají na odiv svá zocelená těla, zrychlené reflexy, bystrou mysl, vyhlazenou pleť a především ten opojný pocit, že se konečně odpoutaly od živočišných produktů a vrátily se ke kořenům. A čím zvučnější jméno, tím těžší je vábení odolat.

Na jedné lodi

Naláká vás Bill Clinton, James Cameron, Bryan Adams, Paul McCartney, Joaquin Phoenix nebo Alec Baldwin, Miley Cyrus, Mayim Bialik, Anne Hathaway? Je jich tolik, že by bylo snazší vytvořit seznam slavných, kteří se při pohledu na flákotu masa nepokřižují. V Hollywoodu je to trend, životní styl a vstupenka mezi ty „lepší“. Mezi citlivější, ohleduplnější, vnímavější. Emoce jsou tamní vývozní artikl a v případě veganství tomu není jinak.

Hrdost na talíři

Letošní rok byl přelomový. Alespoň tak to vidí UN Food and Agriculture Organisation. Našel se pořádný důvod k oslavám. Po šedesáti letech, kdy roční spotřeba masa permanentně stoupala a dostala se z 71 milionů tun na neuvěřitelných 340, došlo konečně k mírnému poklesu. Tele má slzu v oku a slepice vítězně poskočila. Jen aby ten aplaus nebyl předčasný. Co když masožravci jen nabírají dech? V Česku to tak totiž vypadá. Vedle prvenství v diagnostikování rakoviny ledvin za sebou necháváme i všechny kouty světa a bez dětí a seniorů, u kterých je spotřeba nižší, připadá ročně 123 kilogramů masa na hlavu. Číslo hodné obdivu.

Ten správný argument

Problém snad není ani v tom ohromném množství. Kámen úrazu je v tom, že Češi nelpí na kvalitě a i při nákupu potravin je pro ně směrodatná především cena. A tak se tu daří dodavatelům ze Španělska a Polska, o zdravém původu ryb raději ani nemluvit. Smutnou pravdou je, že si většina našinců nemůže dovolit kupovat maso s certifikátem a osvědčením původu. Už teď profitují supermarkety na úkor řeznictví. Přesně tady pak leží ten zásadní bod, kdy veganská propaganda nabírá na síle. Vidí totiž drobnou skulinu na trhu. Není lepší dát přednost rostlinné stravě než za každou cenu servírovat maso, když si ho nemůžete dovolit v dostatečné kvalitě?

Mrtvá zóna

Tady ale pšenka nepokvete. Všude na světě probíhá každý leden mohutný nábor, kdy se v rámci akce Veganuary lanaří ti nerozhodnutí. Loňský rok se rostlinné stravě upsalo před 350 tisíc nováčků, letos ještě o třetinu více. V Česku taková hysterie neprobíhá. Osvěta je tu stejná, ale reakce strávníků jsou mnohem vlažnější. Možná jsme sami ze sebe překvapení, že je pro nás otázka jídla tak důležitá. Odpor k tofu, ke klíčkům a všemu zelenému nás paradoxně chrání před nátlakem.

Možná dáme časem veganství prostor, aby si získalo naše srdce, ale až ve chvíli, kdy nabydeme dojmu, že je to ryze z našeho přesvědčení a bez podpůrné a řízené agitace zvenčí.

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky a veřejně dostupných informačních zdrojů.