Vítejte v obdivuhodném světě plném přátelské komunikace a emocí, kde se jednotliví členové vzorně starají o potomky a láskyplně pečují o staré a nemocné sousedy. Vítejte v lese.

Ne, opravdu nejde o bláznivé teorie vyznavačů přírody a autor Peter Wohlleben, který píše knihy o životě stromů, není šílenec patřící na uzavřené oddělení. Jde o realitu, kterou alespoň trochu podvědomě vnímáme všichni a v lese ji moc dobře cítíme. Asi i proto tam tak rádi chodíme.

Není náhoda, že do lesa se uchylujeme zejména ve chvílích, kdy si potřebujeme od všeho odpočinout, když je nám těžko a máme nějaké trápení nebo když potřebujeme doplnit energii. Není to jen krása barev, uklidňující zelená a opojné vůně, které tak dobře působí na naše tělo. Jakmile vstoupíme do lesa, vstupujeme do jedné velké rodiny, která je plná komunikace, přátelství a lásky.

Les, jak ho neznáte

Právě zmiňovaný německý autor Peter Wohlleben, který ve svých knihách čerpá ze svých dlouholetých zkušeností práce lesníka, přišel se zcela novým pohledem na les a představuje ho jako společenství živých a inteligentních bytostí. Není to sice tak, jak asi znáte z knih a filmů Pán prstenů, přesto jde o něco zcela výjimečného, o čem většina z nás nemá ponětí.

Věřte tomu, že jakmile se s lesem seznámíte z jeho vnitřní strany, už navždy pro vás bude něčím jiným než dosud a každou procházku budete vnímat úplně jinýma očima.

Řeč stromů

Samozřejmě že nejde o řeč, která by připomínala tu lidskou nebo zvířecí, ale je velmi intenzivní a stromy spolu komunikují téměř neustále. Výrazovými prostředky jsou tady především vonné látky. Podle důvěryhodného zdroje byl už před 40 lety popsán velmi zajímavý případ. V afrických savanách žirafy okusují rozložité akácie, což se stromům logicky nelíbí. Aby se ochránily, naplní během několika minut své listy jedovatými látkami a žirafy přejdou okusovat jinam.

Ovšem nikoli ke stromům v blízkosti, ale až zhruba o sto metrů dál. Důvod je jednoduchý – ohrožená akácie vysílá jako varování plyn (etylen), kterým oznamuje svému nejbližšímu příbuzenstvu, že se blíží nepřítel. Varované stromy si rovnou připraví jed na svou obranu. Žirafy to už znají, proto jdou tak daleko, kde stromy ještě o blížícím se nebezpečí nic netuší nebo se rafinovaně obrátí proti větru a začnou okusovat stromy, ke kterým vzdušné poselství nedorazilo.

Komunikace se ovšem zdaleka netočí pouze kolem hrozícího nebezpečí. Stromy si mezi sebou posílají i řadu pozitivních (přesněji řečeno voňavých) sdělení, a to především díky květům. Ovocné stromy, vrby či kaštany si tak zajišťují mimo jiné opylování včelami výměnou za sladký nektar.

Nejnovější důvěryhodné studie prokázaly, že komunikace mezi stromy není vždy úplně tichá, jak bychom předpokládali. Vědci použili laboratoř, měřící přístroje a malé stromky v květináčích a dospěli k úžasnému výsledku. Měřící přístroje zaznamenaly tiché praskání o frekvenci 220 Hz, které vycházelo z kořenů. Samo o sobě by to ještě nebylo nic tak zajímavého, praská i staré „neživé“ dřevo, ale tady na zvuk reagovaly i kořeny ostatních stromků a natočily se směrem ke zdroji zvuku, stejně tak jako když člověk nastraží uši.

Až tedy půjdete na příští procházku do lesa a uslyšíte tiché praskání, možná to není jen vítr, možná si stromy právě o něčem povídají…

Akce a reakce

Známou věcí je, že stromy cítí bolest. Pokud se jim například zakousne do listů škůdce, změní se tkáň v okolí postiženého místa, úplně stejně jako je tomu u lidí. Rozdíl je v tom, že u člověka trvá zlomek sekundy, než si tělo bolest uvědomí, zatímco u stromů uběhne asi hodina, než nastane reakce. Teprve pak se do listů či jehličí uloží jedovaté látky na obranu proti dalšímu nebezpečí.

Ačkoli tempo je pomalé, jednotlivé části stromů spolu perfektně spolupracují. Pokud se například dostanou do potíží kořeny, informace se rozšíří po celém stromě a listy začnou vydávat odpovídající vůni. Fascinující je, že stromy dokážou podle slin rozeznat jednotlivé druhy parazitujícího hmyzu a pomocí vonných látek pak nalákají příslušného predátora, který si s chutí přiletí pro svačinku.

Lesní internet

Varování před nebezpečím neprobíhá pouze vzdušnou cestou, protože koncentrace vonných látek ve vzduchu rychle klesá a je závislá na směru jeho proudění. A tak stromy využívají i kořenovou síť, kde se zprávy posílají nejen chemickou cestou, ale také pomocí elektrických impulzů.

Kořeny stromů přesahují dvojnásobek šíře koruny, takže se vzájemně prolínají a srůstají s kořeny ostatních stromů poblíž. Faktem je, že i mezi stromy najdeme introverty, mrzouty a jiné podivíny, kteří o komunikaci s ostatními nestojí. Aby se kvůli nim nezablokovaly informační kanály, o to už se starají houby, které svými jemnými vlákny protkávají půdu lesa tak hustě, že si to jen stěží dokážeme představit.

Sociální cítění a vzájemná pomoc

A aby toho nebylo málo, stromy mají přirozené sociální cítění a své nemocné sousedy nikdy nenechají v úzkých. Dobře vědí, že ztrátou i slabších příslušníků utrpí celý les. Jakmile vznikají mezery, dochází totiž k nabourání celkového velmi citlivého mikroklimatu.

Společenství lesa funguje přesně tak, jak by v ideálním případě měla vypadat i vysněná lidská společnost. Stromy mezi sebou vyrovnávají silné a slabé stránky tak, aby dosáhly optimálního výsledku. Stejný druh stromů se na sebe dokáže tak dokonale naladit, že podávají stejný výkon, ačkoli každý strom stojí na jiném místě a má úplně jiné podmínky k růstu. Opět pomocí kořenů předávají ti, kdo mají víc, svým kolegům, kteří potřebují podporu. Les funguje jako sociální systém, který jen tak nenechá nikoho padnout na dno.

S evoluční teorií o přežití nejsilnějších by stromy určitě nesouhlasily. Ve své moudrosti vědí, že řetěz je vždy pouze tak silný jako jeho nejslabší článek.

Les je zkrátka nádherné místo a my se máme od stromů ještě hodně co učit.

Autorka při tvorbě článku využila svých vědomostí, zkušeností a veřejně dostupných informačních zdrojů.