Může být kreativita duševní nemoc? Může být podmíněna duševní nemocí? Nebo ještě jinak. Má kreativita s duševními poruchami vůbec něco společného? A jste-li kreativní, musíte být zároveň alespoň trochu „šílení“?

Zatím se neví jistě, v čem vlastně kreativita spočívá, a ani ji neumíme spolehlivě změřit. Jisté je jenom to, že u některých lidí a v určitých oborech lidské činnosti (zejména v umění) se vyskytuje nadprůměrně.

Zkušenost ukazuje, že mezi kreativními a umělecky orientovanými osobnostmi, a to ať už jde o hudební skladatele, básníky, malíře či třeba architekty, se ve větší míře objevuje rozháraný osobní život a různé psychické potíže.

Nejznámější umělci tvrzení o „polibku kreativity a šílenství“ svými životy a životními osudy podporují. Ale…

Jsou psychické potíže nezbytné?

Tvůrčí nadání automaticky evokuje představu psychické dezorganizace osobnosti, hlubokou a nepředvídatelnou emocionalitu, výstřednost až hysterii, emoční rozkolísanost a ambivalenci pocitů, náladovost, samotářství nebo pijácké a drogové excesy. A z toho všeho vznikají ta nejhodnotnější díla.

Obecně se může zdát, jako by originalita, kreativita a nadání v sobě měly zabudováno i něco zásadně destruktivního. Ale jaká je realita? Jsou takoví všichni umělci? Nebo jsou snad takoví jen ti nejúspěšnější? Jak moc dramatický je život běžného umělce?

Psychologové tápou

Mnozí psychologové hledají souvislosti mezi extrémním kreativním výkonem a psychopatologií. Snaží se zjistit, zda psychická diagnóza kreativní proces svým způsobem umožňuje nebo jdou jen ruku v ruce.

Mohou být snad psychózy, alkoholové intoxikace, halucinace či poruchy osobnosti zdrojem inspirace, nebo naopak tvůrčí proces brzdí? Užívají nadměrně tvůrčí osobnosti alkohol a drogy proto, aby utlumili svou hyperaktivní mysl, nebo tak živí imaginaci?

Závěr je ještě větší záhadou než otázka sama

Psychologické studie jsou nejednotné, a dokonce se najdou i takové výzkumy, z nichž nadaní lidé vycházejí jako psychicky zdravější než běžná populace. Takže jsme se od otázky dostali daleko před ni a nevíme vlastně vůbec nic.

Životopisy slavných

Nějaká vodítka by nám možná mohly dát životy, které nejslavnější umělci prožili. A tak nakonec výzkumníci přeci jen přišli s nějakými daty a podařilo se je sumarizovat.

Vztah mezi kreativitou (zejména výtvarným nadáním) a psychickým zdravím vyznívá ve prospěch souvislosti kreativity a duševních poruch. Výskyt psychických onemocnění ovšem stejně nepřesahuje více než 40 % zkoumané populace. Z tohoto úhlu pohledu je 60 % umělců zcela zdravých. A to je celkem dost, uvážíme-li šíři a množství uměleckého tvůrčího záběru a vytvořených děl.

V čem je tedy háček?

Správně bychom se totiž asi měli ptát, jakou roli sehrává osobnost a její struktura pro kreativní proces. Otázka rozpolcené mysli, přehnaných afektů, stažení se do sebe, užívání návykových látek… zde nejde jen o charakter, inteligenci a další složky, které pod pojem osobnost zahrnujeme, zde je na pořadu dne i chemická rovnováha či nerovnováha látek, které jsou pro fungování mozku (a celého našeho těla) zásadní a které jsou základem pro prožívání depresivních stavů, hyperaktivity, změn nálad a v krajním případě i halucinací.

A tak je podle psychiatrických manuálů vlastně vše v pořádku. Umělci trpí potížemi s přizpůsobením a poruchami osobnosti, což jsou podle Manuálu duševních nemocí skutečné a vymezené diagnózy. Spokojená tedy může být odborná i laická veřejnost.

Stačí „šílenství“ pro vznik uměleckého díla?

Lidé s poruchami osobnosti se mezi běžnými lidmi laicky označují jako „šílení“, což by souhlasilo. Díla excentrických a emocionálně narušených osob vzbuzují pozornost svou nekonvenčností, originalitou, provokativností, zcela odlišným uchopením tématu a překračováním dosud uznávaných hranic.

Aby dílo bylo uměním, výše popsané (a poměrně „šílené“) znaky ale nestačí. Umělecký výtvor sice nemusí pochopit úplně každý z nás, ale za skutečným uměleckým dílem stojí disciplinovaná inteligence, která dokáže individuální prožitky, pocity a vnímání tímto komplikovaným uměleckým procesem převést do jazyka, který je dosažitelný a koherentní i pro velkou část ostatních lidí.

Úspěšný umělec umí nabídnout svůj individuální zážitek tak, aby nás někde v hloubi duše oslovil a zarezonoval s našimi vlastními vjemy a chápáním světa, i když to třeba sami ani slovy neumíme popsat.

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky.