Narozeniny. Jeden z nejkrásnějších dnů v roce. První, druhé, desáté, čtvrtstoletí a rovná šedesátka. Každý se s věkem vyrovnává jinak. O něco důležitější jsou ale jiné hodnoty. Ty totiž o člověku vypovídají mnohem víc.
Skutečný věk nebo?
V dětství o věku nepřemýšlíte a po čtyřicítce už si lidi na velké oslavy příliš nepotrpí. Všechno se točí jen kolem toho, že jste zase o rok starší a z jedné dekády se přesouváte do druhé. Někteří se s novým číslem smiřují bez problémů, jiní řeší každý krok směrem nahoru, uzavírají se, podceňují, propadají depresím a mají pocit, že jim ujíždí vlak. Už dávno se to netýká jen žen, svoje vrtochy a nezdravý vztah k věku mívají i muži. A bohužel čím dál více teenagerů. Je to absrudní. Život totiž není o věku. O tom čísle, které dokáže narušit sny a parazitovat na realitě, ukousnout ze štěstí a přidělat vrásky na čele.
Ubírat si na věku nebo pět let za sebou slavit osmatřicítku – to není řešení. Možná ošálíte sebe, stejně jako když si nastavíte hodiny o deset minut dopředu, aby vám pravidelně neujížděla tramvaj, ale čas je neúprosný a dožene vás. A udeří mnohem větší silou, zacílí na vaši zranitelnou duši, která se třepe strachy, že někdy se ty vaše čachry odhalí.
Sázka na jiné hodnoty
A na kolik se cítíte? Jde o obligátní otázku na každé oslavě narozenin. Často je odpověď hodně nadsazená, ale pravda je taková, že metabolický věk je skutečným ukazatelem kvality vašeho života, zdraví a psychiky. Skutečné číslo vás ale může srazit na kolena. Těch, kteří se dostanou na hodnotu totožnou s věkem nebo dokonce nižší číslovku, je pramálo. Není problém, abyste se ve skutečnosti cítili i o patnáct nebo dvacet let starší. A to je alarmující. Co jste udělali špatně? Těžko říct. Je to balíček nevyhnutelných a nevynucených chyb, které se nakupily a daly tělu pořádně zabrat. Není v tom žádná složitá alchymie.
Je to jako s autem. Můžete ho dát naleštit a dokoupit postranní lišty s moderním vzorkem, ale když v sedačkách cítíte uvolněná péra, kontrolky zmateně problikávají a motor poškytává, je něco špatně. Na pohled jde o funglovku, ale stačí nastartovat a všem je jasné, že to auto toho má hodně za sebou.
Člověk to má podobně. Nedá se všemu zabránit. Mohou vás svírat chronické nemoci nebo zaúřaduje genetika, poznamená vás smrt partnera nebo nekonečný rozvod, trpíte na výkyvy hmotnosti a máte hektický způsob života, občas si zapálíte a přidáte sklenku něčeho ostřejšího. Jsou to maličkosti, ale po letech a při neúprosném sčítání může být výsledek katastrofální. A vás poslat „do kolen“. Kdo by chtěl mít ve třiceti tělo pětačtyřicátníka, kdy už je citelné mechanické opotřebení a ve tvářích jsou znát zkušenosti, ty dobré i zlé?
Zařadit zpátečku?
Jakmile se dozvíte skutečné číslo, přichází zděšení. A kousnete se s tím, že to tak nenecháte. Že omládnete, protože na to zkrátka máte energii i odhodlání. Ještě ani nemáte vnoučata a žádná aplikace vám nebude podsouvat statut babičky. Cesta ale není jednoduchá. Většinou je možné stát na místě a čekat na chvíli, kdy vás skutečný věk doběhne a rozdíl mezi realitou a číslem v občance se zkrátí.
Nemůžete zkrátka lusknutím prstu, odmítnutím cigaret, omezením stresu a pravidelnými procházkami vymazat dvacet let. Takhle lidský organismus nefunguje. Desetileté auto už nikdy neprodáte jako nové. A nepomohou ani pravidelný full servis za desítky tisíc korun. Co jste jednou promeškali, nelze vzít zpátky.
Na pohodu, radost z maličkostí a pravidelný odpočinek ale není pozdě nikdy. Možná s metabolickým věkem příliš nepohnete, ale pohladíte vlastní duši a místo svěšených koutků se zase objeví letmý úsměv. A to je nade všechna čísla.
Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky.
