Zná to mnoho z nás. Těžké dětství, náročný rozvod nebo smrt milované osoby. Vzpomínka na trauma je zapsaná v našich útrobách, emocích i pohybovém aparátu. A jedinou obranou, nevědomou a automatickou, je zaměření sil na potlačení vnitřního chaosu. Potíž je, že se kvůli tomu často ztratíme sami sobě.

Co se děje při traumatu

Při prožívaném stresu se aktivuje vývojově starší část mozku, takzvaný „emoční“ mozek, a částečně se vypne mozek „myslící“. Pokud stimul trvá příliš dlouho nebo je moc silný, nervový systém už se nevrátí do normálu, ale zůstává v pohotovosti. Emoční část mozku, která se aktivuje ve stresu, začne fungovat přecitlivěle – má tendenci i na další události v životě reagovat nepřiměřeně. Kdysi normální věci náhle vzbuzují strach a úzkost. Například zareagujete i na neškodnou poznámku, v přeplněném dopravním prostředku se objevuje panická ataka, běžné situace vyvolávají přetížení a vyčerpání.

Vývojově mladší část mozku, ta racionální, řídí vědomé konání. A my ke zdárnému fungování potřebujeme rovnováhu mezi oběma částmi mozku. Trauma nebo silný stres oslabují racionální řízení, které posléze selhává. Nejsme pak schopni dostatečně korigovat přecitlivělý emoční systém, který se spouští v důsledku i nepatrných podnětů. Člověk tak žije v neustálém strachu a obavách.

Tělo a mysl spolu čile komunikují, a když je mysl podrážděná, ovlivňuje to stav vnitřností i napětí ve svalech. Při nejničivějších emocích máme pocit, že nám „pukne srdce“, svírá se nám žaludek a tíha na hrudi je nesnesitelná. Emoce se mění až ve fyzickou bolest. Vliv na činnost našich vnitřních orgánů může být až fatální, tím spíš, pokud situaci nevěnujeme pozornost.

Nebezpeční vzniku tělesných onemocnění

Výsledkem pak bývají autoimunitní onemocnění, jako je například fibromyalgie, únavový syndrom nebo rakovina. Nezřídka dochází k sebepoškozování nebo nástupu anorexie, kdy člověk nahrazuje nezvladatelné emoce něčím jasněji definovaným, co má pod kontrolou a co odvede pozornost od vnitřní bolesti a chaosu. Formou úniku jsou také alkohol, drogy nebo i extrémní sporty.

Není možné žít v neustálém strachu

Jenže život ve stálé úzkosti je nemožný. V ten moment se tedy začne postupně deaktivovat část mozku přenášející prožitky a emoce až do bodu, kdy je jedinec emočně umrtvený a citově oploštěný. Odpojujeme se sami od sebe, abychom přežili. Problém je ale v tom, že emoce tvoří základ toho, kým jsme a jak se vnímáme.

V tomto nastavení běžné každodenní události ztrácejí význam. Mizí schopnost prožívat realitu, radosti a strasti všedního života i schopnost soustředit se na potřebné úkoly.

Náhle nejsme schopni prožívat radost ani smutek, nevíme, proč k tomuto stavu došlo a máme potíže zjistit, co vlastně cítíme. Ale bez toho, aniž by člověk věděl, co cítí, se uzdravit nelze. Jedna z cest léčby vede přes práci s tělem.

Práce s tělem jako účinná metoda léčby

A zde může významnou, respektive zásadní roli sehrát jóga. V návratu ke vlastním emocím pomáhá meditace všímavosti a provádění jednotlivých ásan, tedy jógových pozic a jejich sestav. Všímavost, která je vedena terapeutem či lektorem zpátky k tělu, a to zejména prostřednictvím vnímání dechu a soustředění se na dech, učí lidi vrátit se k tomu, co cítí v těle. Tělo traumatizovaného člověka je v neustálé tenzi a lékem je uvolnění, které je možné ve chvíli, kdy si začneme tělesné pocity uvědomovat.

Tímto způsobem se člověk spojuje sám se sebou a učí mysl, aby se napojila zpět na emoce, které byly v důsledku traumatu potlačeny. To mu umožní se sebou opět navázat vztah a tím pádem se vrací zpět i do vztahů s ostatními lidmi a se světem. Ze světa přežívajících do života živých.

Lékem může být i cvičení z domova pro ty, kdo mají problém začínat s konkrétní terapií, bojí se setkání s lidmi a podobně. I na webu najdete různá jógová cvičení, která vás provedou návratem k sobě pro prodělaném traumatu.

 

Autorka je psycholožka praktikující jógu a při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí a zkušeností. Další inspirace na https://jogazobyvaku.cz/trauma-nastenka/