Pakliže se nestane člověk během svého života miliardářem či dědicem ohromného majetku, musí zkrátka pracovat. Jak se ale taková práce vymezuje? Jeden v ní vidí pouze zdroj své obživy, druhý ji zase potřebuje dělat s určitým zápalem. Zaměstnání ho prostě musí bavit. Ať se ztotožňujete s jakýmkoliv názorem, strávíte nad pracovní činností většinu svého života. Ve společnosti se však vyskytují i takoví jedinci, kteří svou prací doslova žijí. Neodpočívají, neustále myslí na to, co musí zařídit a slovo dovolená vlastně ani neznají. Řeč je o workoholicích. Také mezi ně patříte?
Nemají čas a jsou stále „busy“
Jakýsi velký myslitel jednou řekl: „Když někdo řekne, že nemá čas, vlastně lže. Čas tu s námi prostě je, pak už jen záleží na tom, jak si jej rozvrhnete.“ A se svým rozvrhem to mají workoholici dost na štíru. Častokrát v jejich plánech vůbec nefigurují osobní zájmy. Diáře mají pracovními povinnostmi nabité až k prasknutí a stále vám budou tvrdit, že jsou „busy“, tedy zaneprázdnění. Takový přístup může být na jednu stranu přínosný, především pak pro zaměstnavatele takového člověka. Workoholik bude vždy připraven udělat i to, co nemusí. Hlavně, aby si udržel tempo, to je pro něj podstatné. Žít neustále v jednom kole může nějaký čas vyhovovat, později se však tento způsob bytí projeví na psychice zarputilého pracanta.
Práce jako únik před problémy?
Workoholismu propadají lidé z rozdílných důvodů. K přehnané pracovitosti mohou vést například pocity osobní nespokojenosti. Plněním náročných úkolů si tak workoholik neustále dokazuje, že je vlastně dobrý ve své profesi a následně mu stoupá pochroumané sebevědomí. Snadno zabřednou do hlubin pracovních povinností i ti, kteří prožili v minulosti nějaké velké zklamání ve vztahu. Mohou se tak snažit zapomenout na realitu všedních dnů, která jim způsobuje jen bolest na duši. A pak jsou tu tací, kteří prostě makají do sedření kůže, protože chtějí, práce je baví a nemohou se od ní odtrhnout. V každém případě se jedná o závislost, kterou je nutné řešit. Smysl života není pouze v tom, neustále plnit pracovní povinnosti. Je i o potěšení, setkávání s blízkými a radování se z maličkostí.
Příznaky nenapravitelného workoholika
Možná se ptáte, jak takového workoholika poznat? Pravděpodobně ho prokouknete hned z první. Ve společnosti se příliš nebaví, neustále je jako přikovaný k tabletu, počítači, nebo mobilu a kontroluje své e-maily a SMS. Když už ho ke konverzaci „dokopete“, bude nejspíš hovořit o tom, co ho v práci potkalo a jaké úkoly ještě musí splnit. Žádné informace o tom, jak se mu daří ve vztahu, v rodině, nebo jaké má plány na víkend. Takový jedinec neumí a možná ani nechce vypnout. A je to s ním v praktickém životě dost těžké. Partneři workoholiků se mohou potýkat s jejich nervozitou a podrážděností v momentech klidu a odpočinku.
Jak z toho ven aneb může i workoholik normálně žít?
„Vyléčit“ dlouholetého workoholika se může zdát zprvu nemožné. Když ale bude chtít, dá se s tím ještě něco dělat. Zarputilý pracant by si měl konečně sednout, jak se říká lidově na „zadek“ a začít o sobě vážně přemýšlet, případně probrat své pocity s někým blízkým. Uvědomění si závislosti na práci, je totiž první krok, který může vést ke změně. Poté je důležité přenastavit v sobě priority a lépe plánovat čas. Ubrat povinností v práci a přidat radovánek ve volném čase. V této fázi pomohou určitě přátele, rodina nebo partner. Plánujte společně výlety, procházky či romantické večeře. Vyčlenit si konečně čas i na skutečné žití, to je oč tu běží. Zastavte workoholismus včas, dokud jste ještě v produktivním věku. Jednou se totiž může stát, že na sklonku svého života pocítíte velkou prázdnotu. Pusťte se diáře, počítače, mobilu a tvořte si zážitky, na které nikdy nezapomenete.
Autorka se tematice dlouhodobě věnuje a vychází ze svých osobních znalostí a zkušeností.
