Ve včerejším článku jsme si pověděli, podle jakých hlavních schémat jednáme, jaká vnitřní naprogramování řídí náš život a jaká je typologie podle těchto schémat. Proč to tak ale je? A jak to lze změnit?
Schémata z dětství
Příčinou námi vytvořených a integrovaných schémat jsou geny, výchova v dětství i události, které se nám dějí v průběhu života. Není výjimkou, že k narušení dojde právě v dětství. Děje se to tehdy, když je rodič takzvaně emočně nepřítomen nebo nenaplňuje základní potřeby dítěte ve smyslu pocitu bezpečí, ocenění a bezpodmínečného přijetí.
Například, pokud rodiče nedovolí dítěti projevit se a projít si zdravě a bezpečně emocemi (v duchu věty: „Nebreč, nemáš důvod.“), může se stát, že takový člověk se naučí své pocity potlačovat. Možná si vybavíte různá schémata, ve kterých jste vyrůstali.
Jak se rodí frustrace
Když budeme například od rodičů často kritizováni, téměř nás neocení, vytvoříme si takzvané niterné přesvědčení. Tím je v tomto případě: Nejsem dost dobrý/dobrá. Ocenění si musím zasloužit. S takovým pocitem se moc dobře nežije, a tak naše psychika podprahově přijde s kompenzací, abychom si to o sobě už nemysleli. Čím víc budu podávat výkon a snažit se, tím víc mě ostatní ocení a budou mě mít rádi. Nenaplnění pak často vede k negativním emocím.
Na příkladu je vidět, jak se jednotlivé modality lidské psychiky ovlivňují. Myšlenka, že člověk není dost dobrý, vede k chování, kdy se snaží podat výkon, aby se mu dostalo potvrzení hodnoty. Pokud se to ale nepovede nebo povede, ale ocenění se stejně nedostaví, přichází frustrace, smutek nebo vztek, s nimiž se pojí i různé tělesné změny.
Poznat, co cítím
Své emoce můžeme ovlivnit praktikováním jógy, cvičením, hudbou, různými vůněmi, pomocí nichž si do mozku můžeme vyplavit endorfiny. Kromě jógy spojené s meditací se ale jedná pouze o dočasná řešení. Pro trvalou změnu je nutný sofistikovanější zásah.
V naší společnosti je vyjadřování emocí spíše potlačováno, málokdy se s druhými bavíme o tom, co cítíme nebo prožíváme. A to včetně našich nejbližších. Takže změna musí nastat už v tomto bodě. Prvním krokem je emoci učinit vědomou. Musíte vědět, s čím „máte tu čest“. Odpovězte si, co cítíte a kde v těle to cítíte. Někdo má třeba při úzkosti stažené svaly v obličeji, v oblasti šíje nebo sevřený žaludek. S emocemi nebojujte, pak mají tendenci být ještě naléhavější. Ale tím, že je pouze pozorujete, budou mít tendenci slábnout. Teď se samozřejmě bavíme o nepříjemných stavech. Dále nám může ulevit hluboké dýchání s důrazem na výdech. Schválně si vyzkoušejte jeden trik – uvolněte čelist a lokty a zkuste být naštvaní. Uvidíte, že to nejde.
Na emoce přes myšlenky
Na terapeutické úrovni se provádí takzvaná kognitivní restruktrulizace (přerámování) myšlenek, které nám způsobují špatné a nežádoucí stavy. S odstupem se zkoumá platnost a užitečnost palčivých myšlenek a nahrazují se vhodnější alternativou. Vezměte třeba opět onu myšlenku o vlastní nedostatečnosti. Napište si, co tuto myšlenku podporuje, co jí potvrzuje (neuklidil/a jsem, nestihl/a jsem poradu atp.) a co proti této myšlence svědčí (uvařil/a jsem večeři, odvezl/a auto do servisu) taková myšlenka se tedy dá směle nahradit myšlenkou: „Dnes jsem zvládl/a zařídit docela dost věcí.“ A v tuto chvíli se promění i reakce těla, úzkost zeslábne a negativní emoce se pomalu vytrácí.
Nemá cenu si nic nalhávat a překlápět myšlenky o 180 ° z: „Jsem k ničemu.“ Do: „Jsem nejlepší.“ – tomu mysl stejně neuvěří. Stačí jen negativní myšlenky trochu umírnit. Jestliže máte nějakou emoci, je to v pořádku. Nechtějte je ale měnit silou, tím jim dáte obrovskou moc. Pokud je budete akceptovat, pozorovat a nahrazovat i nějakými pozitivy uvidíte, že slábnou.
Všechny způsoby jógy k tomu skvěle pomáhají. Během cvičení ani během relaxací a meditací nemáte na myšlenky prostor, soustředíte se na to, co se děje v těle, a odhalujete, co vám pomáhá.
Zdroj informací: Kondice – samostatný speciál: Jóga, emoce. 2021.
