Pokud jste o sobě někdy prohlásili, že rozhodně nejste ani trochu ješitní, pak jste zřejmě lhali. Ono se dá říct, že ze své podstaty je ješitný každý člověk. A co vlastně spatřovat v této vlastnosti? Jedná se o jakýsi předstupeň vychloubačnosti. Dotyčný si lebedí, když je chválen ostatními. V případě, že se setká s kritikou, je zle.

Neschopnost přijmout kritiku ostatních

Ješitný jedinec má za to, že dělá všechno a za každých okolností správně. Cítí se být dokonalý a bezchybný. Kromě jiného si nenechá nic vyvrátit. Musí mít vždy pravdu a pakliže ji někdo zpochybní, stane se úhlavním nepřítelem. Tato vlastnost dost komplikuje život a vlastně neumožňuje duchovní růst. Ješita ustrne na místě a nikam se nikdy neposune. Tedy pokud nezmění svůj pohled na věc. Chcete se dostat na vyšší stupeň mentální vyzrálosti? Pak byste měli být schopní otevřeně přijmout kritiku ostatních. A nasnadě je také konstruktivní náhled na diskutovaný problém. Jenže jak se to naučit, když ve vás po celý život přetrvává pocit, že lepší řešení a názor nežli ten váš, neexistuje?

Ješitnost není pouze mužská záležitost

Když se řekne ješitnost, mnoho z vás jistě napadne to, že se jedná o nejčastější mužskou vlastnost. Jenže vždy tomu tak není. Ješitné mohou být docela dobře i dámy. A jak poznat takového jedince ve společnosti? Vcelku snadno. Bude to právě ta osoba, která se s oblibou poslouchá, vychloubá a je ráda středem pozornosti. Kolem sebe „hází“ samá moudra a má za to, že je nic a nikdo nepředčí. Ješita si totiž může připadat jako „nadčlověk“. A to je velmi problematické zejména v mezilidských vztazích. S takovým jedincem je složité vycházet. Trocha skromnosti by mu rozhodně neuškodila. Jenže on to nechápe.

Nikdo se nerodí jako ješita, vše se odvíjí od výchovy

Možná vás napadne, zda může být ješitnost vlastností, s kterou se narodí každý z nás. Obecně se dá říct, že nikoliv. Samozřejmě nikdo nepohrdne upřímnou pochvalou, která pohladí po duši. Ale neustálé utvrzování v „nadlidskosti“ především v období dětství může z malého človíčka vytvarovat nesnesitelného jedince. Chvála je podstatná, ale pouze s určitou mírou. Důležité je dítě seznamovat i s konstruktivní kritikou jeho osoby. Vždyť bezchybnost neexistuje. Jsme přeci jen lidské bytosti. Rodiče by tedy neměli zapomínat na to, že oni jsou těmi osobami, které z větší míry rozhodnou o dalším směřování svého potomka.

Lze se ješitnosti zbavit?

Uvědomujete si, že vaše chování je více méně spojené se značnou ješitností a chtěli byste to změnit? Pak na sobě houževnatě pracujte. Zde je několik doporučení, jak se naučit přijímat kritiku vlastní osoby a nahlížet na život i s větší pokorou:

  • Snažte se rozlišovat druh kritiky, který k vám přichází. Ta konstruktivní je nápomocná a snaží se ve vás vzbudit zvědavost a touhu změnit něco k lepšímu. Destruktivní kritika není dobrá k ničemu. Pouze znevažuje vaši osobu.
  • Naučte se odstupu. Neberte si osobně nic, co přichází z vašeho okolí.
  • Nesnažte se za každou cenu někoho „přeřvat“, protože prostě máte pravdu. Naslouchejte a diskutujte.
  • Uvědomte si, že chybování je lidské. Proto si ho také dovolte.
  • Zaměřte se na sebereflexi. Když něco uděláte špatně, neváhejte s omluvou a přiznáním chyby.
  • Ve společnosti se držte zpátky. Nepodsouvejte druhým urputně své názory a spíš dávejte prostor ke komunikaci druhým.

Autorka se problematikou dlouhodobě zabývá a čerpá ze svých vlastních zkušeností.