Když nahlédnete do jejich životopisu, budete zřejmě překvapeni množstvím pracovních pozic, na kterých nevydrželi třeba ani půl roku. Takový profesní profil nemusí zpočátku působit vůbec přitažlivě a v konzervativní společnosti spíše odrazuje. Řeč je o fluktuantech, lidech, kteří často mění práci. Jedni to dělají záměrně pro rozšíření rozhledu, druzí si ale nemohou pomoct. Prostě mají vnitřní nutkání dělat neustálé změny. Rozeberme si fluktuování podrobněji a zjistěme, proč vlastně vzniká.

Fluktuant a otázky kolem něj

Když se řekne fluktuant, mnoho lidí si vybaví člověka, který je nestálý a možná emočně nestabilní. Jenže toto téma je velmi křehké, jelikož doba dospěla do bodu, kdy se fluktuování stává jakousi normou. Často se razí heslo: „Čím víc profesních zkušeností máš, tím více můžeš být pro firmu přínosný.“ Znamená to ovšem skutečně to, aby daný zaměstnanec vystřídal nespočet pozic během jednoho roku? Může ho to nějak obohatit? Stihne vůbec nabrat nové vědomosti a zkušenosti? Kolem tohoto tématu koluje opravdu spektrum otázek.

Proč se člověk stává fluktuantem?

Neustálé přebíhání z pozice na pozici může mít celou řadu důvodů. Mezi ty objektivní a obvyklé dozajista patří hledání lepšího finančního ohodnocení a stability. K fluktuování pak mohou vést i nepřijatelné vztahy na pracovišti, komplikovaná povaha nadřízeného pracovníka nebo samotného zaměstnance, stěhování mimo rodný kraj či dokonce rodnou zemi. A jak již bylo uvedeno výše, někteří lidé mění často práci i pro svůj lepší osobní a profesní rozvoj. Tyto příčiny fluktuace jsou ve společnosti v podstatě zcela normální a běžné. Kde je ale hranice? A existuje vůbec nějaká? Kdy je fluktuování ještě v normě a kdy už „přes čáru“?

Fluktuant jako duševně nevyrovnaný člověk

Frekventované střídání zaměstnání může mít svá pozitiva, ale současně i negativa. Člověk ztrácí určitou stabilitu v profesním životě, což k dobrému duševnímu zdraví rozhodně nepřidá. Ke změnám mohou mít dokonce někteří lidé určité tendence. Mají například problém s dlouhodobou adaptací, jsou konfliktní, příliš uzavření nebo si nevěří. Můžeme tedy říct, že fluktuování vzniká u některých zaměstnanců i z pohledu jejich povahových rysů a nevyrovnané osobnosti. Jakmile se jedná o skutečně chronický proces, kdy již například po měsíci daný člověk odchází, je něco špatně. V tomto případě je nutné zamyslet se nad potřebou psychoterapie či jiné psychologické pomoci.

Pohled na střídání zaměstnání v historie a dnes

Pohled na fluktuování se v čase velmi změnil. Dříve v podstatě ani společnost neznala pojem fluktuant, protože se preferovaly jistoty a stabilita. Lidé byli schopni v jednom podniku pracovat od mládí až do důchodového věku. S příchodem moderní doby pak tento trend nastartovala nová generace mládeže, která pojímá změny v zaměstnání jako výzvu a sbírání zkušeností. Jenže pro firmy může být nestabilní zaměstnanec komplikací. Investují totiž do něj čas, peníze a on je ani ne za rok opustí. Najít člověka, který bude chtít na své pozici zestárnout, se zřejmě stane s časem ještě větším problémem.

Jak přestat střídat práci a naučit se stabilitě?

Máte pocit, že jste profesně nestabilní a chtěli byste již někde napevno zakotvit? Potom si musíte ujasnit, co a proč chcete dělat. Stanovení priorit a cílů je tedy to nejpodstatnější. Žít s cejchem fluktuanta přeci jen nikdo nechce. Postupujte systematicky a položte si následující otázky:

  • Jaký profesní obor mě baví? A jsem případně schopný zcela změnit své směřování?
  • Jsem ochotný se sebevzdělávat?
  • Jaké mám požadavky na budoucí zaměstnání?
  • Co mě v zaměstnání odrazuje?
  • Chci pracovat sám na sebe anebo pro někoho?

V případě, že dojdete k nějakému resumé, můžete se posunout z místa. Odpovědi na výše uvedené otázky vám pomohou vytvarovat představu toho, co chcete dělat. A možná pak zapomenete na celé fluktuování a zakotvíte v bezpečném přístavu zvaném stabilní zaměstnání.

Při tvorbě článku autorka využila svých vědomostí, zkušeností a veřejně dostupných informačních zdrojů.