Jak vyjít s vaším malým děťátkem, které se nyní tolik změnilo? A termín „puberťaček“ asi není na místě, protože váš potomek je pořádný puberťák, se kterým jeho dospívání mlátí ode zdi ke zdi.

Někde jsem četla, že za zvládnutí puberty svého dítěte či dětí, by měli rodiče dostávat vysokoškolský diplom. Něco na tom je, protože těch pár let vedle teenagera vyžaduje rozvoj mnoha osobnostních předpokladů, schopností a dovedností, ale občas nevydrží ani ten nejodolnější rodič.

Jak tedy přežít pubertu svých dětí?

Nemají to snadné

Začít mnohdy vyhrocené chování puberťáků rovnou omlouvat vám možná nepřijde úplně fér. Vy jste přece ti, kdo trpí. Ale pravdou je, že oni to taky nemají snadné. A v dnešní době už vůbec ne. Tlak na výkon a úspěch stále roste, děti se musejí orientovat v obrovském množství informací, volit z nepřeberných možností a naučit se zvládat tempo rychle se měnící doby. Podle psychologů jsou dnešní teenageři vystaveni mnohem větším nejistotám a obavám z budoucnosti než byla generace jejich rodičů.

Co chtějí?

Kromě nového telefonu, rychlejšího Wi-Fi připojení a krému na pupínky od vás puberťáci chtějí a potřebují hlavně důvěru a víru, že vše zvládnou. (I přes váš pocit, že rozhodně nemohou zvládnout nic, co je v životě potřeba.) A i když se zdá, že váš názor je to poslední, co vašeho teenagera zajímá, opak je pravdou. Pro děti v tomto věku je zásadně důležité, aby od vás cítily, že za nimi stojíte, že je respektujete, že oceňujete, co se jim povedlo, a neshazujete jejich sny.

O tom, že váš syn chce být rapper nebo tatér, si klidně myslete své, ale je přece fajn, že má svůj svět, své představy a svá přání, i když za rok může být vše úplně jinak.

Co nesnášejí?

Rozhodně nesnášejí ranní vstávání. Ani poučování o tom, co by měli a neměli dělat, co dělají a nedělají správně či špatně. A vyloženě nesnášejí neustálou rodičovskou kontrolu, která má sice z vašeho pohledu naprosté opodstatnění, ale z pohledu teenagera je ponižující. Za nesnesitelný je také považován postoj typu „jsem rodič, vím všechno nejlíp“.

Pokud svému dítěti ale nedáte důvěru a nenecháte některé věci na jeho zodpovědnosti, nikdy se od něj nedočkáte samostatnosti.

Pravidla ano, příkazy už ne

To nejzásadnější z výchovy do svého dítěte vložíte do jeho prvních 7 let. Jak s ním vyjít v pubertě, to už je úplně jiná věc. Pro svého potomka už nejste nedotknutelnou autoritou, takže o výchově nemůže být řeč.

O nastavování hranic ovšem ano. Puberťáci od vás dokonce podvědomě chtějí, aby měli jasně nastavená pravidla. Občas se chtějí a potřebují cítit jako vaši parťáci, a tak ocení, pokud s nimi budete vytvářet dohody místo toho, abyste jim něco přikazovali a zakazovali. Striktními omezeními si autoritu stejně nezískáte, jediné, co funguje, je stanovovat jasné a smysluplné hranice, ochota dávat dítěti důvěru a vést jej k zodpovědnosti.

Teenageři mají silnou potřebu „se prožívat“ a zkoumat, co se s nimi a v nich děje. Tak jim to alespoň čas od času tolerujte a povzneste se nad občasným třísknutím dveřím či použitím sprostých slov.

Jak vyjít a přežít?

Vaše dítě nejste vy, i když jste ho vychovali a vložili do něj kus sebe. Nikdy tedy nemůžete pochopit vše, co dělá a co cítí. Hlavně neberte vážně vše, co vám puberťák řekne, zejména ve vypjatých chvílích. Ať chcete nebo ne, potomek si na vás tak trochu trénuje hranice ve vztazích. To ovšem neznamená, že vy sami si nestanovíte jasnou hranici, za kterou už odmítáte jít. Tu jasně formulujte a dítěti ji sdělte.

Každopádně, klidně nechte svého puberťáčka, ať je venku se svými vrstevníky. Ano, dost možná udělají nějaký průšvih. Ale pak také pocítí důsledky svého chování. Koneckonců, ze zkušeností se naučí nejvíc, stejně jako my všichni.

Hlavně ale sami žijte tak, abyste dítěti ukazovaly cestu a dávali mu pocit, že se o vás může vždycky opřít.

 

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky a veřejně dostupných informačních zdrojů.