Peníze jsou hybnou silou světa a bez nich se přežít nedá. Názory na ně se sice liší, ale pravda je taková, že v našich podmínkách je pravidelný příjem základním kamenem bytí. K penězům se děti dostávají ve velmi útlém věku a je třeba vypěstovat mezi nimi zdravý vztah.

Děti versus rodiče

První rok je, zdá se, ten nejdůležitější a nejtěžší. Pro rodiče. Děti se totiž učí nápodobou a jsou nesmírně všímavé. Zaujmou je i naprosté detaily, které si dospělý člověk ani neuvědomí a dělá je zcela automaticky. Peníze pro ně představují něco tajného a těžko dosažitelného. Všechnu pozornost tak soustředí právě na ně, aby se o nich dozvěděly maximum. Budou-li rodiče penězi hýřit, marnit a nakupovat bez rozmyslu, děti si osvojí ty samé návyky.

A pak je téměř nemožné, aby se dospělí dožadovali dodržování striktně nastavených pravidel ohledně utrácení nebo naopak spoření. Děti pochopitelně nemusí vědět o všech aspektech, které se s penězi pojí, ale je důležitý jít jako rodič příkladem, mít pro svoje nakládání s nimi důvod, postupovat podle plánu a nenechat se snadno zlákat.

Síla načasování

Spousta rodičů děti před penězi chrání. Je to pro ně záležitost dospělých a nejmladším členům rodiny prý jen zbytečně ničí iluze. Bez schopnosti pochopit základní principy nemá smysl děti složitostmi spojenými s penězi zatěžovat. O co víc tápou, tím větší prostor je pro fantazírování a tvorbu nesmyslných souvislostí. Musí pochopit, kde se peníze berou, jak fungují a k čemu slouží.

Ruka k dílu

Jen těžko můžete vyprávět dítěti o řeholi a dřině, které se s penězi pojí. Zkuste vytvořit systém, jak je odměňovat za domácí práce nebo splněné povinnosti. Částka nemusí být vysoká a čas od času by se měla výplata rozutéct na poplacení nenadálých výdajů nebo pokuty. Přesně tak, jak se to občas děje i v běžném životě. Motivace penězi je užitečná, ale musí mít své hranice a v co největší možné míře kopírovat skutečný život. Platit dítěti za vyndání nádobí z myčky nebo otřené parapety škodí celé rodině.

Zároveň ale dítěti umožněte, aby si přivydělalo například pomocí mladším sourozencům nebo starostí o domácí mazlíčky.

Chybovat je lidské

Na částce v podstatě nezáleží. Odvíjí se od možností rodičů, od věku a zkušeností dětí. Důležitá je komunikace a osvěta. I tak se ale může stát, že děti utratí většinu peněz za něco, co nepotřebují, co by pořídily mnohem levněji, co je jen chvilkovou záležitostí. Rodičům se tak naskýtá jedinečný prostor pro výčitky a upozorňování na chyby. Měli byste být ale prozíravější a v duchu vzájemné důvěry a pocitu pochopení mít s dítětem soucit. Pro chválu není místo, ale stejně tak ani pro hádky a spory. Stalo se, vysvětlete úskalí a chyby a čekejte, že se dítě z chyb poučí. Rozpočet ale nedotahujte na původní částku, nevymýšlejte záložní řešení. Jedině tak si děti svoje přešlapy uvědomí.

Na pováženou

Někdy děti zatouží po něčem dražším, na co po malých částkách jen těžko ušetří. Nabízí se možnost rodinné půjčky. Názory na ni se ale různí. Pokud už se pro ni rozhodnete, vytvořte splátkový kalendář, nastavte mírné úroky, dodržujte termíny. Vše nastavte tak, aby dítě mohlo svým závazkům dostát a netrpělo nedostatkem a nemuselo se uchýlit ke krádežím. I tak některé pokusy o výchovu a posílení finanční gramotnosti bohužel končí.

Lepší variantu představuje systém 50 : 50. Polovinu uhradí dítě, tu druhou rodiče. Může jít o houpacího koně, trampolínu, výlet do Disneylandu i dovolenou v Thajsku. Fantazii se meze nekladou. Pokud si dítě svůj nápad obhájí a vyvine dostatečnou snahu při spoření, není důvod, aby se rodiče na jeho snech nepodíleli.

Autorka při tvorbě článku využila svých vědomostí, zkušeností a veřejně dostupných informačních zdrojů.