V každé společnosti je několik vrstev, které se od sebe vzájemně odlišují stupněm vzdělání nebo penězi. I tak už roky předstíráme, že třídní rozdíly nejsou, ale druhým dechem dodáváme, že bez nadité peněženky bohatství neexistuje. Kde je tedy pravda?

Dvě strany mince

Irský dramatik George Bernard Shaw kdysi řekl, že “Kdo se dokáže radovat, má ohromné bohatství”. Nepopiratelná pravda. Peníze totiž nejsou všechno a nezaručují pocit štěstí, rodinnou sounáležitost, pracovní úspěchy ani pohodový život a vztahy bez poskvrnky.

Na jedné straně stojí lidé nemající o peníze nouzi. Boháči, kteří se ve zlaťácích koupou stejně jako strýček Skrblík, občas dají něco na charitu a uleví chudším na druhém konci potravního řetězce. Umí žít naplno, nezdráhají se utrácet za drahá auta a luxusní rezidence, místo Chorvatska létají do Aruby, mají slabost pro pravou kůži a zlaté hodinky, dopřávají si vybrané lahůdky a… dalo by se pokračovat donekonečna.

Známe to všichni. Z bulváru, ze zpráv, z novin. A pak jsou tu ti druzí. Počítají každou stovku, děsí se rozbité pračky, za cenné fotky z Bulharska by položili život, zběsile listují letáky a naučili se šít, aby nemuseli utrácet za oblečení pro děti. Dva od sebe na hony vzdálené extrémy, dva světy. Lidé, kteří se pravděpodobně nikdy nepotkají. Kdo je šťastnější? Svobodnější? Upřímnější?

Tíha předsudků hraje v neprospěch boháčů. Je to logické. Naprosto přirozené, že podkopeme věrohodnost těch, ke kterým vzhlížíme a máme pocit nedosažitelnosti. U lidí z vyšší třídy, kteří se nemusí dívat na cenovku, hrozí zabřednutí v začarovaném kruhu. Čím víc peněz totiž mají k dispozici, tím složitější je vyvolat v nich pocit radosti, štěstí a uvolnění. Demonstrovat by takový případ šel například u Toma Cruise, který své dceři svážel dárky pod stromeček kamionem.

Kouzlo maličkostí

Výše zmíněné srovnání bylo možná trochu přehnané, ale ukázalo na dva extrémy, kdy lidé trpí nedostatkem nebo až příliš velkým nadbytkem, který nemohou nikdy spotřebovat nebo smysluplně využít. Nejpočetnější skupina je ale ta s průměrnými příjmy. Lidé si mohou dovolit v omezené míře většinu požitků – od návštěvy kina, divadla nebo festivalu po romantické večeře ve dvou, rodinné výlety do zahraničí nebo dostatek jídla, oblečení a zájmů. Nezávisle na množství peněz se skutečné bohatství týká především niterních pocitů jednotlivce – zbavených závisti nebo beznaděje a zmaru.

Každý v různých časových odstupech zažívá návaly příjemného mravenčení a horka a vnímá uvolnění a štěstí. Snažte se ten moment co nejdéle uchovat a vysledovat, co ho vyvolává.

Síla peněz

Protipól maličkostí jsou peníze. Nemá smysl něco si nalhávat. Jsou základním kamenem spokojeného života. Jen každý potřebuje jiné množství. Jeden touží po milionech a absolutní finanční nezávislosti, druhému stačí tolik, aby nemusel propadat úzkostem, když dostane chuť na papáju a zrovna není nikde v akci. Potřeby se odvíjí od životního stylu a plánů. Komu by se nehodilo dvě stě tisíc korun, když šetří na zálohu pro hypotéku nebo splácí leasing na auto? Peníze jsou hybnou silou celého světa. Záleží jen na vás, jak moc je necháte ovlivnit svůj vlastní život a upozadit rovnováhu, která symbolizuje skutečné bohatství.

Jenže právě ta stojí za přirozenou radostí z bytí. Na jednu stranu vah dejte měšec se zlaťáky, tu druhou ale vyvažte prožitky a pocity, které ve vás probouzí štěstí. Netřeba ho nahmatat, pocítíte ho. Poznáte ho, nebojte se. A nezdráhejte se dát mu čas od času přednost před penězi. Ty totiž na rozdíl od upřímné radosti můžete s vynaložením určitého úsilí vždycky doplnit.

Autorka při tvorbě článku využila svých vědomostí, zkušeností a veřejně dostupných informačních zdrojů.