Dnes se díváme na elektromobily jako na cosi nového a málo probádaného, přičemž jejich historie je velmi bohatá. První zmínky o elektromobilech sahají až do 19. století a modely z období světových válek uměly ujet i 300 km na jedno nabití. Proč se od nich upustilo a první housle začínají hrát až nyní?
Kdy vznikl první elektromobil, jak vypadal a co uměl?
Před více než 120 lety započala elektrická vozidla novou éru dopravních prostředků, které do té doby byly jen ve formě koňských povozů. Mohl za to vynález elektromotoru, jenž byl prvně sestaven kolem roku 1834. Na tomto vynálezu už mohl začít stavět celý svět techniky včetně toho elektromobilového, kde elektromotor tvoří pohon celého vozu.
Jako úplně první elektromobil, nebo minimálně jeho předchůdce, se dá považovat elektrická tříkolka. Ta byla představena v Paříži roku 1881 a její maximální rychlost dosahovala 12 km/h a dojezd měla až 26 km. To bylo i na tehdejší koňskou dobu dosti chabé, neboť průměrný kůň cválal rychlostí cca 48 km/h a ujet mohl přes 45 kilometrů za den. Ovšem myšlenku tento vynález přivedl, a ta se už mohla dále jen rozvíjet.
Klíčovou roli ve vývoji elektromobilů ovšem sehrál vynález střídavého proudu, se kterým přišel slavný Nikola Tesla v roce 1887. Střídavá elektřina, která napájí naše domácnosti a pouliční lampy, přinesla s sebou i střídavé motory, které se dodnes v elektromobilech používají hlavně díky vysoké účinnosti. S vynálezem tohoto motoru už poté nebyl takový problém přijít s prvním opravdovým elektromobilem, který se už v roce 1888 alespoň vzdáleně blížil svou podobou modernímu vozu. Takzvaný „Elektrowagen“ byl sestrojen v Německu, dosahoval rychlosti 15 km/h a výjimkou nebyly ani inovativní funkce jako pneumatická kola a elektrické světlomety.
Byla Evropa poražena v závodu vývoje elektromobilů?
Avšak hromadnější výroba prvních komerčních elektromobilů přišla až v roce 1897. Šlo o elektrické vozy, které se v USA vyráběly pod názvem „Electrobat“ a extrémním způsobem získaly na popularitě. Uměly totiž ujet i 40 kilometrů a jet rychlostí i 32 km/h. Už v roce 1900 tvořily elektrická vozidla téměř 40 % trhu v USA. Třeba v New Yorku bylo každé druhé vozidlo elektrické.
První automobil, který překonal magickou rychlostní hranici 100 km/h, byl elektromobil a stalo se tak v roce 1899. Tehdy se o toto prvenství zasloužil belgický závodní jezdec Camille Jenatzy s vlastnoručně sestrojeným elektromobilem, a tímto výkonem uvrhl i Evropu do elektromobilní euforie. Nadšení však netrvalo dlouho a na začátku dvacátých let minulého století nebyla snad jediná automobilka, která by se elektromobily zabývala. Důvody byly prosté – nízký dojezd, slabý výkon, a navíc stoupající sláva benzínových motorů, jež zrovna měly veškerý svůj potenciál před sebou.
Kdy a z jakých důvodů se elektromobilita začala všude po světě znovu rozmáhat?
Ticho po pěšině bylo až do roku 1991, když přišla Válka v Perském zálivu. Celý svět si tehdy skutečně uvědomil, že být závislý jen fosilních palivech není nejlepší nápad nejen pro ekonomiku, ale i pro životní prostředí. To se výzkum elektro vozidel opět plně rozjel a napomohla tomu i v té době rozvíjející se technologie lithium-iontových baterií, které umožnily prudce zvýšit dojezd.
Za poslední velký milník se dá považovat rok 2013, jenž dostal svět do éry moderních elektrických vozidel. Modely jako Volkswagen e-Up a e-Golf patřily mezi hlavní protagonisty nastávající moderní doby elektromobilní, která na jejich úspěch navazuje stále lepšími vozy. Naposled spatřil světlo světa třeba Volkswagen ID.5 GTX. Ten se svým dojezdem téměř 500 km a rychlým dobíjením, které je schopné dobít baterii na 80 % své kapacity do 30 minut, je od svých předchůdců již velmi vzdálený.
Vývoj jde navíc rychlým tempem dopředu a je velkou otázkou, jaké kousky k nám za nedlouho dorazí.
Autor se problematikou dlouhodobě zabývá a při tvorbě článku čerpal ze svých znalostí, zkušeností a veřejně dostupných informačních zdrojů.
