Možná také hodně a často přemýšlíte o budoucnosti naší planety. Možná máte pocit, že se ve zprávách pravidelně objevují zmínky o hroucení se klimatu a zániku různých zásadních zdrojů. Nejste rozhodně jediní. Eko-úzkost se projevuje u mnoha lidí a není se úplně čemu divit. V současnosti čelíme jedné z největších výzev naší doby, lépe řečeno naší budoucnosti.
Když jsme dostatečně pozorní, neuběhne den, kdy bychom nebyli konfrontováni s nějakou zprávou ohledně zhoršujícího se klimatu. Vědecké poznatky nás vyzývají, abychom se už konečně vydali udržitelným směrem.
Proč eko-úzkost?
Odlesňování, tání ledovců, zavalení plasty… může se zdát, že katastrofické hodiny planety Země tikají čím dál rychleji. Pro některé lidi je tato situace nesnesitelná, vyvolává v nich úzkost a velmi reálné pocity bezmoci.
Nejčastěji bývá eko-úzkost definována jako strach z poškození životního prostředí nebo z ekologické katastrofy. Tento pocit úzkosti je do značné míry založen na současném a předpokládaném budoucím stavu životního prostředí a člověkem vyvolaných změn klimatu.
Americká psychiatrická asociace (APA) už v roce 2017 označila eko-úzkost za „chronický strach z ekologické zkázy“. A ačkoli eko-úzkost zatím ještě nebyla oficiálně uznána jako nemoc a není zařazena v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (DMS-5), lékaři už tuto diagnózu neoficiálně používají.
Škody na životním prostředí samozřejmě neovlivňují všechny lidi stejně. Někteří z nás mohou cítit úzkost kolem ekologických otázek zkrátka intenzivněji. Pokud patříte mezi tyto jedince, nabízíme vám pár rad, jak alespoň drobnými krůčky můžete přispět ke své environmentální vyrovnanosti.
Zvyšujte svou odolnost
APA doporučuje několik hlavních zásad, které vám v boji s eko-úzkostí pomohou. Nejdůležitější je, abyste vnímané problémy nepovažovali za neřešitelné. Stanovte si sami pro sebe ekologické cíle a postupně, leč neustále, se k nim přibližujte. Pomáhá také spojit se se stejně smýšlejícími lidmi a společně něco dělat. Protože podobně smýšlející lidé existují a není jich málo.
Zůstaňte v propojení s přírodou
Na zmírnění eko-úzkosti pomáhá také trávit hodně času venku, v přírodě. Podpoříte tak své vlastní, osobní a pozitivní spojení se životním prostředím. Někdy se také doporučuje mít doma nějaký oblázek či kousek kamene, větvičku nebo například sušené květiny, zkrátka přírodní objekt, na který se můžete podívat a dotknout se ho, pokud vás přepadne panika nebo nával úzkosti.
Adoptujte zvíře
Pořídit si domácího mazlíčka je velká zodpovědnost a možná pro vás neřešitelná otázka péče o něj. Nevadí. Máte-li možnost, zkuste si občas nějaké zvířátko půjčit nebo choďte do psích útulků. Ale pomáhat členům zvířecí říše lze i jinak. Můžete například v nejbližší ZOO adoptovat vybrané zvíře nebo poslat finanční dar útulku či organizaci, která pomáhá opuštěným zvířatům.
Třiďte a přehodnocujte
Na fyzickém a duševním zdraví se podepisují mimo jiné naše vztahy s lidmi, informační smog a myšlenky, kterým věnujeme čas a pozornost. Pečlivě proto zvažte, koho a co necháte vstoupit do svého života. Je na čase začít třídit nejen odpad, ale také informace, vztahy i své myšlenky.
Lidé obecně mají prospěch ze vzdělávání se v otázkách životního prostředí. Zároveň jsme ale vystaveni velkému množství informací a spoustě nedůvěryhodných zpráv. To může u citlivých jedinců vyvolat silný stres a úzkost. Přehodnoťte proto zdroje informací a určitě přestaňte sledovat katastrofické filmy. Jestliže je váš stres opravdu velký, obvykle pomůže alespoň na chvíli se úplně odstřihnout od mediálních zdrojů, a tím okamžitě redukovat hladinu stresu.
Nebojte se zajít k lékaři
Máte-li vy sami nebo někdo z vašich blízkých výše popsané potíže, určitě se nestyďte obrátit na lékaře, nejste jediní, kdo má takový problém. Ba naopak, počet lidí s rozvinutou eko-úzkostí rychle roste. A ačkoli jsme zmínili, že eko-úzkost zatím ještě není oficiálně uznána jako nemoc, poptávka po odborné pomoci je velká.
Stále víc odborníků na duševní zdraví absolvuje různé kurzy zaměřené na podporu lidí s tímto typem úzkosti, účastní se školení, jak pomoci lidem řídit jejich vztah s přírodou a vyrovnat se s moderními problémy životního prostředí.
Při tvorbě článku autorka využila svých vědomostí, zkušeností a veřejně dostupných informačních zdrojů.
