Společnost si vytvořila jistá dogmata, kterým skutečně uvěřila. Mnozí lidé tak často soudí druhé, protože jsou podle nich egoističtí, sobečtí, marniví nebo ješitní. Dá se tomu říkat jakkoliv. Už i rodiče malým dětem vštěpují myšlenku, že být sobec nebo egoista, je vlastně špatné. A dokonce i v dospělosti nám toto může být předhazováno. Všichni říkají – zahoď své ego a miluj bezpodmínečně, navzdory tomu, co cítíš. Jenže potlačování lidské podstaty není pro duši zdravé. Existuje ovšem zdravá forma praktikovaného egoismu. Jaká to je?

Egoismus jako základní součást každého z nás

Je důležité pochopit, že egoismus není vlastně nic špatného – když se to uchopí za správný konec. Tato vlastnost je totiž přirozeně dána každé lidské bytosti. Možná se ptáte, proč? Odpověď je v podstatě velmi jednoduchá – je to úzce spojené s touhou přežít v tomto tak trochu „bláznivém“ světě. Lidé jsou totiž dnes a denně vystavováni nějakým tlakům, nebezpečí a čelí svým strachům. Obávají se, že je někdo zraní, když se až příliš otevřou ostatním. Proto mnozí z nás praktikují zcela přirozeně tzv. egoistický útěk. Tedy setrvávají ve svém vlastním světě, protože se v něm cítí bezpečně a podléhají iluzi své vlastní vznešenosti. Ostatně, doba sociálních sítí tomuto druhu chování dost přispívá. Je to skutečně tak špatné?

Egoistický útek jako forma sebeuklidnění

Vraťme se ještě na chvíli k onomu egoistickému útěku. Ten je v podstatě vstupem do vnitřního světa iluzí, který nás svým způsobem uklidňuje a zmírňuje vše složité v reálném životě. Není ničím, co by se mělo soudit – pakliže je praktikován bezpečným způsobem. To znamená, skutečně odlišit iluzi od reality. Pokud zůstane egoistický útěk jen ve světě fantazií, je to v pořádku. Jakmile je ale praktikován ve skutečném životě, může napáchat mnoho škod v mezilidských vztazích. Ano, můžete si tvořit iluze, že žijete perfektní život, jste hrdí na to, co jste dokázali, máte vše nalinkované a kráčíte bez sebemenší chybičky vstříc osudu. Pějete na svou osobu chválu, potřebujete vyventilovat. Anebo se stáváte na chvíli blázny, kterým ostatní nerozumí. Stylizujete se do osoby, kterou vlastně opravdu nejste – ale vyhovuje vám to. Jste supermanem, superhrdinou, duchovním guru, dobrodruhem, klaunem, skálou, prostě čímkoliv jen chcete. A to vás uklidňuje.

Rozeznejte iluzi od reality

Pojďme si na malém příkladu ukázat, co to vlastně znamená, praktikovat „bezpečný egoistický únik“. Představte si, že jste členem kapely a natolik se vžijete do své role kytaristy, až si náhle začnete připadat třeba jako Jimi Hendrix. A také si tuto polohu užijete. Unikáte do světa fantazií, protože je vám to příjemné. Cítíte se opravdu talentovaní a tím upouštíte páru od tlaku okolí. Oprošťujete se od očekávání okolí, stáváte se na chvíli egoistou s nabubřelým sebevědomím, jen abyste pro druhé odehráli skvělé představení a cítili se obdivováni. A ostatní to také pocítí a možná dokonce uvěří, že tím Jimim Hendrixem skutečně jste. Pak ale představení skončí a vy opět víte, že jste Honza, Květa, Láďa nebo Pepa. A nijak vám to neubližuje. Jste sami sebou.

Naproti tomu „nebezpečný egoistický únik“ tkví v tom, že se například shlédnete v nějakém superhrdinovi, který nepodporuje dobro ale zlo. To pak praktikujete v reálném životě a máte pocit, že všechny, kdo vám nerozumí, musíte zákonitě ze svého života odstranit. Vyhraňujete se, protože vás prostě nechápou. A vlastně se ani nemusíte v někom shlédnout. Stačí, když uvěříte v něco, co ve skutečnosti nejste a předáte to dál. Nakonec žijete fantaskní život, ve kterém není ani špetka opravdovosti. Předstíráte a tváříte se, že je všechno v pořádku. Ono ale není. Možná vás to na chvíli ochrání před problémy každodenního života, ale to není řešení. Zůstat pevně nohama na zemi je velmi důležité. A také si zachovat schopnost řešit problémy racionální cestou. Tedy nesmíte zapomínat na plynulé přecházení ze světa fantazií do světa reálného.

Hraj si, ale neubližuj

Ano, egoistický únik dělá z lidi na chvíli blázny. Blázny, kteří uvěřili svým vlastním pravdám. A je to koneckonců v pořádku. Nesmí však svým bláznovstvím ubližovat druhým, neboť je to jen jejich vnitřní svět. Je tedy potřeba se snést z fantazijního oblaku zpět na zem a být tím, kým opravdu jste. Hrajte si, ale nezraňujte. Odpočívejte ve svých vnitřních světech, ale nepromítejte je do těch jiných.

 

Při tvorbě článku autorka využila svých vědomostí, zkušeností a veřejně dostupných informačních zdrojů.

Zdroj: inspirace Don’t Prevent Vanity; Vent It | Psychology Today