Současná výchova může dítě poškodit. Ačkoli (a možná právě proto), že dětem dáváme málo volnosti, málo možností k tomu, aby se nudily a používaly kreativní způsoby myšlení a chování.

Lidé středního věku si pamatují dětství úplně jiné, než mají současné děti. Když si mnoho z nich vzpomene na své dětství, pamatují si, jak se po dlouhých horkých letních večerech potulovali po ulicích s kamarády. Tenkrát rodiče děti prostě ráno vyšoupli ze dveří a byli šťastní, když se dítka vrátila na večeři.

Často byly hry až na hranici pořádného průšvihu. Děti se dostávaly do problémů, ale do konce života zůstane plno vzpomínek právě na ty průšvihy, jizvy a tresty v podobě domácího vězení.

Dnes je vše jinak

Vzpomínky mohou být pouhou nostalgií, ale jedna věc je jistá. Úroveň zapojení se rodičů a dohled nad dětmi v 70. a 80. letech nebyl ani desetinou toho, co se od rodičů očekává dnes. Je naprosto neuvěřitelné, že v roce 2014 byla zatčena žena, která umožnila své devítileté dceři hrát si v parku, zatímco ona pracovala.

Dopady současného rodičovství

Rostoucí úroveň zapojení se rodičů do světa dětí má samozřejmě své důsledky. Ale nejde jen o rodiče a metody výchovy, jiná je spousta věcí. Některé děti v životě neviděly domácí zvířata, jako je například králík, ovce či prase a bojí se jich. A jiné děti nikdy nevlezly do kaluže. Vzdálenost, na kterou si rodiče troufnou pustit děti hrát si dál od domova, se od roku 1970 zmenšila o 90 %.

Bezpečí dítěte?

Určitě se změnil pohled společnosti na to, co je považováno za bezpečné pro děti. Rodiče jsou celkově pod velkým společenským tlakem a mnohem více se obávají dopadu svého způsobu rodičovství na dítě. Tím, že se se cítí pod tlakem, snaží se dětem poskytnout co největší množství stimulačních aktivit. Jenže často i způsobem, který by se kdysi zdál absurdní.

„Vrtulník“ a „Sekačka na trávu“

Ve výsledku může výchova dítě i poškodit. Příkladem jsou způsoby rodičovství, které dostaly výše uvedené nálepky, jež je zcela vystihují.

Rodiče typu „vrtulník“ vždy zůstávají v blízkosti svých dětí, jakoby nad nimi kroužili. Jsou připraveni kdykoli se vrhnout do hry, nasměrovat, pomáhat nebo chránit. Obvykle mnohem dřív, než je to potřeba, nebo když k tomu nakonec ani žádný důvod není.

Rodiče á la „sekačka na trávu“ jsou zase pokaždé o krok napřed před svými dětmi. Připravují a uhlazují jim cestu. Stále si totiž musí být jistí, že děti nic neomezuje.

Oba způsoby ale bohužel vedou k příliš velkému zasahování do života dětí.

Co je prospěšné

Co se týče dlouhodobého hlediska, co pro děti vlastně znamená takový přístup rodičů? Pomáhá jim? Jistěže ne. Je skvělé, že děti prožívají své dětství bez jakéhokoli stresu? Možná ne. Co se stane, až se dostanou v budoucnu do obtížných situací? Nikdy se je přeci nenaučily zvládat.

Hranice mezi přiměřenou podporou dětí a jejich zavíráním do zlaté klece je tenká a neostrá. Rodiče by se měli řídit intuicí a pocitem, co je v tom kterém případě na místě. Děti jsou jedinečné a společenský diktát bude za pár let zase úplně jiný. Zůstanou jen děti, které si vlastně nevědí se životem rady.

Pro rozvoj dítěte je nezbytné a zásadně důležité poskytnout mu určitou míru svobody. Musí si vyzkoušet podstupovat přiměřená rizika prostřednictvím hry s kamarády a hry ve venkovním prostředí.

Nutná nuda

Možná jsme na to jako společnost přeplněná různými podněty zapomněli, ale je normální – a velmi prospěšné – když se dítě nudí. Nuda totiž zvyšuje kreativitu, ale také umění řešit problémy. V době, kdy si děti hrají samy (a to nikoli hry na mobilu), čelí výzvám, a tím se učí zvládat nové či nesnadné situace.

Styl výchovy „vrtulník“ vede k pozdějším depresím a úzkostem, které se u dětí rozvinou v souvislosti s reálným životem. A děti, které jsou zvyklé neustále spoléhat na rodiče, že jim „umetou cestičku“, ty vykazují v pozdějším věku rysy narcismu, pasivní či skutečné agrese, nárokování si výhod i využívání ostatních.

Přehnaná úzkost pro dítě samozřejmě není dobrá, ale stejně tak není dobré, když dítě očekává, že život je, bude a měl by být snadný.

Jenže my musíme děti především naučit to, že život je věc komplikovaná a plná nepředvídatelných věcí, se kterými si je třeba vždy nějak poradit.

Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních znalostí problematiky.