Čajový rituál neboli čajový obřad je rituální forma přípravy čaje. Tento termín je u nás většinou spojován s tradicí japonských a čínských čajových obřadů, a v této podobě je znám především v Asii a Evropě. Ve Velké Británii se můžeme setkat s tradicí obřadu odpoledního čaje pocházejícího z viktoriánského období. Jedná se vždy o harmonický proces vedoucí k meditaci a společnému sdílení přítomného okamžiku.

Čínský a japonský čajový rituál

V Číně se stalo pití čaje v období dynastie Ťang (618-907) natolik rozšířené, že se začalo objevovat i v odborných spisech a to spíše jako lék než běžné pití. V době příchodu buddhismu z Indie do Číny se pití čaje stává součástí mnišského života díky svým povzbudivým účinkům a schopnosti rozšířit vědomí během meditace.

Později pronikl zvyk pití čaje také do Japonska, kam ho přinesli již zmínění buddhističtí mnichové, snažící se rozšířit své učení. Kromě mnichů se o rozšíření této tradice zasloužili také japonští vyslanci, přivážející čaj a potřebné čajové vybavení jako vzácný dar svým panovníkům. Jednalo se o vzácnou komoditu, protože Japonsko stále nemělo vlastní čajové plantáže.

První čajová plantáž byla v Japonsku založena kolem roku 800 mnichem Dengjó Saičo poblíž hory Hieizan. Tehdejší císař se nadchl pro tento nový nápoj a na jeho pokyn byly založeny další plantáže. Po dlouhou dobu byl čajový obřad spojován spíše s aristokracií. Teprve později se rozšířil mezi nižší vrstvy a stal se běžnou součástí každodenního života.

Typy čajů

Bílý čaj má za sebou od svého sběru nejméně procesů. Nejkvalitnější bílé čaje jsou složeny z pupenů, které lze sbírat jen během jara. Listy se pouze suší.

Zelený čaj je upraven za vysoké teploty. Lístky jsou přehazovány v pánvi nad ohněm. Následně jsou listy smotány do nejrůznějších tvarů. Záleží na konkrétní tradici.

Oolong je částečně fermentovaný čaj. Není to už zelený čaj, ale také ještě není černý. Listy prochází při své přípravě procesem opalování a vysoušení a lze je i lehce opražit.

Černý čaj je fermentovaný. Listy se nechají částečně seschnout, svinou se a dále se suší.

Mezi méně časté čaje patří kouřový čaj, kdy jsou lístky sušeny nad hořícím dřevem. Dále se lze setkat s příměsí nejrůznějšího koření a květin, ale to spíše okrajově.

Cesta čaje

 „Čaj a zen chutnají stejně.“ Sen Sótan

Na závěr se podívejme, co představuje známá japonská Cesta čaje neboli Čadó. Cesta čaje je setkáním a sdílením přítomného okamžiku, uměním a filozofií vycházející ze zen-buddhismu. Staří japonští mistři rozvinuli zen k jeho dokonalosti. Dokázali najít krásu ve zdánlivě obyčejných věcech a vnímat přítomný okamžik. Prožít každý okamžik života jako by byl poslední a každý nádech jako bychom se už nikdy neměli nadechnout.

S touto filozofií je úzce spojen čajový obřad, jinak též nazvaný Cesta čaje. Jedná se o hluboký přístup k životu, kdy projdeme celý obřad s myslí upřenou na každý jednotlivý krok, který během rituálu uděláme. Samotný obřad se stává naším přítomným okamžikem a zároveň je vytvářen skrze nás samé.

Zároveň je Cesta čaje učením o přípravě čaje, kterému lze zasvětit celý život. Skrze cestu k přípravě dokonalého čaje se stává dokonalým samotný žák, až se promění v mistra nejen čajových obřadů, ale především sebe sama.

Článek vychází z mých vlastních poznatků a zkušeností.