První znamení, že zelený lid bude mou vášní, je můj dětský sešitek s vylisovanými rostlinkami, upatlanými bílou lepící pastou tak, že v ní dodnes vězí otisky mých dětských prstů.

Nedokážu pustit svět rostlin z hlavy, pořád a všude je zelený lid se mnou. S vámi je také, jen ho možná tolik nevnímáte.

Kdysi jsem měla zahradu stvořenou z tújí, rododendronů, skalniček a anglického trávníku. Moje truhlíky byly plné vyšlechtěných převislých muškátů.

Ale čas trhnul oponou a dnes, na jiné mé zahradě, dominuje starý ořešák a taky bez černý. Dnes pěstuji všelijaké bylinky od měsíčku lékařského, přes heřmánek, mateřídoušku a třezalku tečkovanou nebo spoustu druhů šalvějí, protože, když zjistíte, kolik druhů jí existuje, chcete je všechny. Už vím, které rostlinky by rády více tepla, a tak kolem nich stavím sluneční pasti z opukových kamenů a využívám toho, že divizna je tak trochu obr a do jejího stínu sázím ty rostliny, které by slunce sežehlo. Postupně a celkem nenápadně jsem se z jednoho záhonku roztáhla po celé zahradě a jednoho dne jsem zjistila, že rostliny vytvořily živou lékárnu pro mě a mé blízké.

Prastaré moudrosti

A potom nastalo období, kdy jsem skoro všechny zimní dny (ty ostatní jsem byla na zahradě) proseděla nad starými herbáři a bylinnými knihami v pražském Klementinu s touhou vytáhnout to staré a ověřené do našeho moderního světa. U starých knih a herbářů nesmíte někdy ani prudce dýchat, natož s nimi zacházet nějak neurvale.

Našla jsem spoustu prastarých receptů a metod, které už dnes nikdo nepoužívá ani při zpracování bylin, ani při jejich užívání. Propojila jsem tyhle staré vyšlapané stezky s novými poznatky a potřebami dnešních lidí a kouzlo mojí zahrady začalo účinkovat.

Největší ruch nastává během červnových dnů, kdy kvetou houfy levandule a čmeláci se mohou strhnout, aby všechno oblétali… Mazaně se nastěhovali do ptačí budky po loňských sýkorkách, a tak to nemají daleko. Kvetou měsíčky, divizny, heřmánek, mák a já si užívám tu nejhezčí část roku, a to je sklizeň bylinek.

Jste obklopeni vůní éterických olejů, co se uvolňují při manipulaci a může se stát, že vás na čas některá z bylinek úplně očaruje…

Všechno se zpomalí a děje pod heslem „Hlavně nespěchat a užít si to.“

V každém případě je sklízení bylinek meditativní činnost a jedno velké bezplatné aromaterapeutické sezení.

V období kolem svatojánské noci sbírám nerozvité květy třezalky tečkované, které naložené v oleji ze starobylého řeckého kláštera a z 2000 let starých olivovníků, a tam čekají několik úplňků, až všechny jejich silice, barviva a ozdravující látky přejdou do oleje a zbarví ho do krvavě rudé… A mám základ masti zvané „Hojítko“ která je hitem pro spoustu mých přátel a známých.

Sklízím i bylinky, ze kterých za chvíli začne vznikat meduňkový nebo heřmánkový a měsíčkový olej. A všechny tyhle elixíry mládí, zdraví a krásy použiji později do krémů, mastiček, olejů a másel.

Touto dobou bývá půda našeho domu plná bylinek, které ve stínu a teple nejlépe schnou. Z trámů visí svazky levandule, ale také pevně stažené svazečky šalvěje a jiných rostlinek. Ty totiž, když je v zimě zapálíte v prostoru, dokážou k vám přivolat vůni a atmosféru slunného letního, tetelivého dopoledne. Někdy se to uprostřed února více než hodí.

Nejstarší způsob léčby

Pálení bylinek je možná tím nejstarším léčivým prostředkem, jaký používal druh Sapiens od úsvitů věků. Zbavoval svou jeskyni všeho, co mu bylo podezřelé kouřem z pelyňku, a ten je totožný s tím, který roste na kdejakém zpustlém dvorku, či vnitrobloku. Stále je připraven odehnat vše, co je nám podezřelé a bude tu i dlouho po nás.

Ostatně není to tak dávno, ještě, než se začaly používat průmyslově vyráběné čistící prostředky, bylo běžné dezinfikovat společné prostory jako školy, kostely, nemocnice a úřady kouřem z tymiánu a šalvěje.

I dnes můžete koupit dovážené svazky bílé šalvěje z Ameriky, ale má to velké „ale“. Bílou šalvěj používali američtí Indiáni k posvátným rituálům, které nikdo z nás nezná tak dobře, aby je mohl opravdu provádět, a zároveň nejsme američtí Indiáni, a to je to hlavní. Bílá šalvěj je doma na amerických prériích, a tam dokáže ovlivnit velmi mocně prostor, ve kterém se spálí.

V naší, české kotlině roste stovky let šalvěj lékařská, která má hutnější a výraznější vůni než její americká příbuzná a je ideální do našeho drsnějšího podnebí i k mentalitě obyvatel naší kotliny.

Nechme Americe jejich kouzelné býlí a sklánějme se k našemu, neméně účinnému zelenému lidu, který tu všude kolem nás roste a chce být používán.

Autorka se problematikou dlouhodobě zabývá a čerpá ze svých vlastních zkušeností.