Jaro, léto, podzim, zima. Žijeme v pásu, kde se roční období pravidelně střídají. Sněhu sice ubývá a v létě nás spalují šílená horka, s Kanárskými ostrovy nebo věčně jarní Madeirou se to nedá srovnat. Budeme si dál užívat rozmanitost počasí? Uvidíme.

Demolice stereotypů

V Německu se objevily první hlasy o tom, že babí léto je diskriminační. Babí léto. Výraz, který je neodmyslitelně spjatý s koncem léta a nástupem podzimu. Období, na které se všichni po parném srpnu těší. Začínají dozrávat jablka, padat listí, stromy se zahalí do výrazných barev, děti sbírají kaštany, přijdou první mlhy, sluníčko už nemá takovou sílu. Je to čas na huňaté svetry a kávu v termosce. Romantika jako hrom. A mezistupeň, který příroda skutečně potřebuje. Někdy trvá babí léto dva týdny, jindy, i s drobnými přestávkami, dva měsíce. Tak jako tak – je to kouzelný čas, na kterém si každý najde to svoje.

Komu ale babí léto nejde po nos? Všechno začala nedávno v Německu, kde se lidé ohradili proti výrazu jako takovému, který by měl odkazovat na finální fázi roku. A cítí se dotčení, že to až příliš upozorňuje na skomírání a stárnutí. Proces, který je dnes hojně démonizovaný. Muži by měli zrát, ženy potlačovat jakékoli projevy, udržovat si zdraví, figuru i porcelánovou pleť bez vrásek. Jako bychom se měli stydět za to, že sbíráme zkušenosti a do tváře se nám vpisují další a další příběhy.

Je to sice hodně přitažené za vlasy, ale možná ti lidé nejsou smíření se svým vlastním životem, mají pocit spěchu a klopýtáním za vytyčeným cílem, srovnávají se, jsou nespokojení, vyhořelí, opotřebovaní na těle i na duši. A pak je jakýkoli náznak cílové rovinky nebo změn třaskavým tématem. I kdyby se člověk snažil tento argument pochopit, babí léto tu zřejmě zůstane. Proč? Možná by to chtělo i opačný úhel pohledu. Zabrusme tedy do minulosti, kde by se na to lidé dívali úplně jinak.

Zpátky do minulosti

Nemusíme pátrat nijak hluboko, možná dvě stě let nebo klidně jen do období před první světovou válkou. Čtyři nebo pět generací dozadu.

Představte si svou babičku. V šátku a zástěře. Chodila bosky, nekřičela, nestěžovala si, zastala vše, co se od ní čekalo. Tak to bylo dříve rozdělené. A jak přibývaly roky, byla moudřejší, zkušenější a váženější. Přicházelo to zcela přirozeně. Bylo to napsané v jejích očích a zřetelné v její tváři. Každá vráska značila kus jejího života, na který byla pyšná. Stárnout nebylo pro ostudu. Byl to jakýsi zelený puntík za projití další etapy. A všichni široko daleko to respektovali. Dnes je ale jiná doba. Dnes se za to stydíme a snažíme se jakékoli projevy stárnutí potlačit. Protože být “babka” je hanlivé, urážlivé a dehonestující.

Možná ale právě to, že si neumíme přiznat kouzlo a sílu zkušeností a přirozené moudrosti, je ostudné.

Kdo má pravdu?

Výhra není ani na jedné straně. Žádné roční období se tak zuby nehty nedrží u moci. Zima končí táním sněhu a probuzením prvních kytiček, jaro se za doprovodu silných bouřek vzdává vlády a ze dne na den předá žezlo, zima usedá na trůn s prvními mrazíky. Ale léto ne. Léto se snaží a dává o sobě znovu a znovu vědět. Však spousta lidí jezdí ještě na konci září k moři, chodí venku v tričku, pořádá grilovačky pro přátele. Oficiálně je léto o dva dny delší. Co na tom, že má chuť na přídavek.

Babí léto. Tak to prostě je. Babské rady, babská moudrost, babské zkušenosti. Něco, k čemu se rádi vracíme, kde hledáme pomoc a pochopení, kde nacházíme klid a rovnost. Tak proč si těch pár dnů nebo týdnů letního ocásku neužít naplno a zbytečně si je ztrpčovat výmysly a neexistujícími souvislostmi?

 

Zdroj: https://paxaru.com/newsreader-2/altweibersommer-wird-man-wohl-noch-sagen-duerfen