Alergie jako společník

V tomto článku bych se ráda zamyslela nad význam alergií v lidském životě. Jako bývalý silný alergik jsem si prošla svoje – alergie mne provázely téměř prvních 30 let života. Jako dítě jsem nesměla kravské mléko, obiloviny, ořechy, luštěniny a další. V pubertě to byly silné alergie na pyl a záněty spojivek. Moje ruce se osypaly ve chvíli, kdy jsem se vlašských ořechů jen dotkla a z domu jsem nesměla i celé týdny. Některé alergie odezněly samy, jiné zeslábly a další jsem se rozhodla přestat prožívat.

Alergie, stejně jako kterýkoli jiný fyzický problém, pouze poukazuje na nerovnováhu v našem životě. Stejně jako jiná energetická nerovnováha, i alergie se nejdříve projeví na psychické nepohodě, než přejdou do fyzické podoby. U mě to byly například problémy s fyzickým kontaktem, které se projevily jako kožní problémy a následně i problémy v třídním kolektivu, kam jsem docházela nerada. Moje podvědomí si vymyslelo geniální plán – alergie a záněty spojivek, které mi bránily vycházet z domu. No jo, ale co teď s tím? Do školy jsem chtěla.

Řešení se skrývá v minulosti

Většina podobných problémů nevznikla v momentě, kdy se alergie objevily, ale zpravidla již v dětství, kdy jsme mohli projít traumatickým zážitkem, který si v sobě neseme. Zůstat v nás mohly i dlouhodobě špatné vztahy v rodině, kdy se nám například něčeho nedostávalo. Mohlo jít zdánlivě o drobnosti, které se do nás v dlouhodobém časovém měřítku výrazně zapsaly. Podobné zkušenosti vyplouvají na povrch v pubertě, kdy se mění hormonální systém a učíme se vyrovnat sami se sebou. A především se přijmout. Mohou přijít psychické problémy a u někoho právě alergie.

Jedním z řešení je přímá konfrontace se sebou. S vlastními strachy, s pocity nedostatku a bolesti, které si v sobě neseme z dětství, se všemi nepříjemnými prožitky včetně těch, které jsme vytěsnili a které teprve vyplouvají na povrch. Může nás tím provést meditace nebo se můžeme obrátit na vhodného terapeuta.

Každý máme vlastní cestu

Nelze určit jednu univerzální cestu pro všechny, která pomůže. Každý máme tu svou.

Někomu stačí, když se ponoří do meditace a vyřeší si vše sám, jiný se obrátí raději na někoho, kdo mu pomůže. Tu vnitřní práci však musíme udělat vždy sami – nikdo ji za nás neudělá. Terapeut je pouze průvodce, který nás na naší cestě provází.

Osobně mi z těch nejhorších alergií pomohla homeopatika (od homeopata, ne zakoupené v lékárně). Na mě to však byla cesta příliš pomalá a časem jsem se obrátila více do sebe. Pomohly regresní terapie zaměřené na dětství a s posledními alergiemi, což byly alergie na luštěniny a slabá rýma během pylové sezony, jsem se vypořádala skrze vědomé rozhodnutí, kdy jsem nadále odmítla žít tím, že sama sebe omezuji alergií. Stejně jako v kterékoli jiné oblasti života, i zde záleží na našem svobodném rozhodnutí.

Veškeré poznatky jsem čerpala z vlastních zkušeností.