Můžete sníst cokoliv? Chodit spát bez odlíčení? Místo pravidelného pohybu vysedávat v kavárnách? A pořád vypadáte na dvaadvacet? Možné to je, ale zlom se blíží. Pětatřicet svíček na narozeninovém dortu je totiž pro tělo až až a brzy vám ukáže, že se chce o dřinu podělit.
Volnoběh
Spousta lidí si myslí, že o tělo není třeba pečovat. A tak stárne a chátrá a člověk pokorně přijímá další a další recepty na léky u praktika, zvykne si na pokřupávání v kyčli, na rozostřené vidění, řídnoucí vlasy a vrásky, povislé břicho, žilnaté ruce, vysoký tlak, cukr i cholesterol, na téměř nulovou chuť na intimnosti i ztrátu energie. To k přibývajícím svíčkám na narozeninovém dortu zkrátka patří. Nebo je to jinak? Přímý zásah dostává i paměť, ale zkuste se rozpomenout. Ano, ano, už svítá a na mysl vám přichází slova o prevenci a důkladné péči. Nuda? Možná. Výsledky? Rozhodně.
Životní chybu si člověk uvědomí až ve chvíli, kdy už je ve spárech podlomeného zdraví. Není cesty zpátky. Tělo je složitý mechanismus a nenechá se ošálit několikatýdenním sekáním latiny. Co jednou zmaříte, už nikdy nenapravíte. A pokud, tak je to jen lepení ran a foukání šrámů. Nic víc. Vlasy nedorostou, tlak neklesne a divočina v posteli už nikdy nebude jako dřív. Možná se organismus poleká té náhlé změny, vyvolá zběsilou reakci a na čas se probere k životu, ale není to nic, na čem byste mohli deklarovat skutečné zdraví. Je to jen záchvěv, pokus, experiment a odpověď prvoka na to, že se pro jednou snažíte tělo nezanedbávat.
Věk je jen číslo?
Každý se bojí jiného čísla. Muži mívají přelom kolem pětačtyřicátých narozenin, kdy děti odrostou. A najednou je doma prázdno, jen žena, se kterou si už všechno řekli. U něžného pohlaví nastává obávaná chvíle zhruba o deset let dřív. A v tom je možná ta potíž. Zatímco muži první zdravotní kolize překonají bez osobnostní krize, ženy prožívají oba mezníky současně. A to je na jednu duši opravdu velké sousto. Situace se ale pomalu otáčí a ženy – vyděšené příběhy těch kolem sebe – o sebe pečují a snaží se zubu času, který se projeví na zjevu i hluboko pod kůží, předejít.
Do boje
A s čím je vlastně třeba se poprat? Jaké zvolit zbraně? Kolik času a peněz investovat? Tolik otázek a žádná jednoznačná odpověď. I tak se ale snaha vyplatí.
Kolagen
Nenápadný. Všudypřítomný. Kombinace, se kterou se jen těžko bojuje. Nikdo ho nevidí a nepřikládá mu důležitost, ale bez něj to zkrátka nejde. Můžete to zkusit – jako ty pohádkové experimenty se solí, ale všichni víme, jak to dopadne. Problém je v tom, že spousta lidí má kolagen neodmyslitelně spjatý s bezbolestným pohybem a vyhlazenou tváří, ale jeho skutečné kouzlo je v komplexnosti. Mluví se snad o pozitivním vlivu na paměť a předcházení degenerativním onemocněním? Mluví se o nastolení rovnováhy u krevního tlaku a cholesterolu? Mluví se o lepší peristaltice střev? Ne. Právě to jsou ale problémy, které se po pětatřicátém roce věku objeví. A kolagen – doposud přirozeně si lebedící v těle – se začne vytrácet a naplno ukáže, co všechno měl pod palcem. Tabletou denně nic nezkazíte, ale nečekejte zázraky. Ne snad proto, že by nebyl dost účinný, ale zhuntované tělo je někdy nad jeho síly.
Člověk má dvě možnosti. Buď se smíří s tím, že stárne, jeho tělo dosáhlo vrcholu a bude už jen scházet, nebo se zapře a – ne že by bylo možné nastavit zpětný chod – to, co je mu předepsáno, zpomalí a vsadí na kvality. Ty jsou ale spíš jen drobnými nuancemi, které je těžké odhalit a procítit. Jste-li ale ochotní mít se svým tělem tak niterní vztah, abyste i z maličkostí vytěžili maximum, směle do toho.
Autorka při tvorbě článku využila svých vlastních vědomostí a zkušeností.